Hornbill festival 2016

Každý rok v prvních prosincových dnech ožívají kopce indického Nagalandu rytmy bubnů a tancem. Ve skanzenu Kisama, dvanáct kilometrů od hlavního města Kohimy, se pravidelně schází více jak desítka kmenů k největší slavnosti celého regionu. Jmenuje se Hornbill a místní mu říkají "Festival festivalů". Každoročně sem zamíří více než sto tisíc návštěvníků.

Dějištěm je vesnice Naga Heritage Village v Kisamě, vystavěná jako živé muzeum. Každý kmen tu má vlastní dům zvaný morung, zdobený klanovými znaky a řezbami. Festival pořádá vláda státu Nagaland a koná se každoročně ve stejném termínu, vždy od prvního do desátého prosince. Den zahájení nese zvláštní význam, neboť připadá na Den státnosti Nagalandu, který vznikl 1. prosince 1963.

Zrod myšlenky

Kořeny příběhu sahají hluboko do minulosti. Nágské vesnice žily odedávna samostatně a hrdě střežily svou svébytnost. V devatenáctém století připadly Nágské vrchy pod britskou Indii. Touha po samostatnosti zesílila kolem roku 1947, kdy se rodil nezávislý indický stát. Nágové vyhlásili vlastní samostatnost a následovala dlouhá desetiletí ozbrojeného povstání. V prosinci 1963 vznikl v rámci Indie stát Nagaland s hlavním městem Kohimou. Boje však ještě dlouho pokračovaly a kraj zůstal uzavřený a stranou zájmu světa.

Z této izolace vzešel v roce 2000 festival Hornbill. Nagaland se tehdy začínal otevírat návštěvníkům a slavnost dostala dvojí poslání. Otevřít odlehlý kraj světu a nastartovat cestovní ruch. A zároveň upevnit pouto mezi mnoha etniky, z nichž každé mluví vlastním jazykem a žije vlastními zvyky.

Za slavností stojí i snaha uchovat odkaz předků. Během devatenáctého a dvacátého století přijala většina Nágů křesťanství a starší obřady ustoupily do pozadí. Hornbill jim vrací důležitost. Rituály, které kdysi patřily do uzavřeného světa mužských domů, se zde předvádějí na veřejné scéně. Festival se tak stal živým muzeem pod širým nebem.

Posvátný zoborožec

Jméno slavnosti patří posvátnému zoborožci. Pro Nágy je odedávna symbolem odvahy, vznešenosti a postavení. Jeho peří patří k nejcennějším ozdobám napříč kmeny. Zdobilo slavnostní pokrývky hlavy bojovníků a samo jeho nošení vypovídalo o cti svého majitele. Na kuželovité přilby z pleteného ratanu se připevňovaly zobáky i celé hlavy zoborožce, vedle kančích klů a dalších ozdob. U Konyaků patřil pták k odznakům náčelníka. Jeho hlavy zdobily dokonce i náčelníkovo lože. Festival nesoucí jeho jméno tak připomíná tvora, který provází nágskou kulturu po staletí.

Pod jednou střechou

Každý rok se festivalu účastní více jak patnáct kmenů z blízkého i dalekého okolí. Mezi hlavní patří Angamiové, Aové, Čakhesangové, Čangové, Khiamniunganové, Konyakové, Lothové, Phomové, Pochuryové, Rengmové, Sangtamové, Sumiové, Yimkhiungové a Zeliangové. K nim se řadí Kachariové a Kukiové a vlastní dům v Kisamě mají i Garové, kteří přišli z Manípuru.

Nágská kultura je pestrá a předávaná z otce na syna. Po generace ji nesou písně, pověsti a tance, v nichž ožívají dávní hrdinové i příběhy o sklizni a lovu. Srdcem každé vesnice býval morung, mužský dům, kde se mladí učili řemeslu, zpěvu i bojovým dovednostem. Nágové byli odedávna proslulí válečníci. K jejich minulosti patřil lov lebek, jímž muž stoupal v úctě, a s ním spojené tetování, které na kůži zaznamenávalo bojové úspěchy. Z jediného kmene stromu se vyřezával obří válečný buben, často zakončený hlavou tygra. Řemeslo má v kraji hluboké kořeny. Ženy tkají barevné šály a navlékají korálkové šperky, muži pracují s bambusem, ratanem a dřevem. Pestré přehozy, čelenky z peří, náramky z mušlí a klů i vyřezávané předměty zdobí každou slavnost. Právě tohle bohatství přináší Hornbill na jedno místo. Návštěvník tu během deseti dnů projde světem, který by jinak hledal ve vzdálených horských vesnicích.

Deset dní živé tradice

Dnešní podoba festivalu spojuje dávné s moderním. Každé ráno se v Kisamě rozezní dunění bubnů, válečné a sklizňové tance a lidové písně. Na programu jsou domorodé hry a sporty, lukostřelba, nágský zápas, módní přehlídky i soutěž Miss Nagaland. Když padne soumrak, slavnost se přesune k hudbě. Samostatnou kapitolou je kuchyně. Návštěvníci ochutnají uzené vepřové s bambusovými výhonky, fermentovaný axone, lepkavou rýži a rýžové pivo zvané zutho. K večeru ožívají mužské domy světlem ohňů a vůní kouře…