Jízda králů Kunovice 2026

Ve dnech 22. až 24. května 2026 se město Kunovice u Uherského Hradiště proměnilo v centrum živého moravského folkloru. Letošní ročník slavil třicátý rok od znovuobnovení tradice a patnáct let od prestižního zápisu na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Páteční program zahájilo uctění památky osobností Jízdy králů na místním hřbitově. Poté následovalo slavnostní přijetí královské družiny starostou v Klenbovém sále Panského dvora a večerní komponovaný pořad „Slovácko v srdci“ s předáním královské koruny. Sobota patřila formanské jízdě, přehlídce historických kočárů a zápřahů za účasti banderia a císaře Josefa II., a přehlídce dětských folklorních souborů. Neděle přinesla vrchol slavností. Ráno probudila město dechová hudba „Stříbrňanky“, jezdci dostali požehnání od faráře u kostela sv. Petra a Pavla a od jedenácti dopoledne do půl páté odpoledne projížděl městem královský průvod s vyvoláváním. Soubor tvořilo více jak dvacet jezdců na bohatě zdobených koních. Slavnost vyvrcholila odevzdáním krále rodičům v Kulturním zařízení Pálenice.

Nelehká historie

Kořeny kunovické Jízdy králů sahají hluboko do minulosti. První písemná zmínka o této slavnosti pochází z roku 1897, avšak už v roce 1771 je doloženo banderium, tedy skupina místních chlapců na vyzdobených koních, která doprovázela císaře Josefa II. při jeho návštěvě kunovické fary. Tradice se pak rozvíjela až do roku 1914, kdy ji přerušila první světová válka. Po jejím skončení byla obnovena a pokračovala až do roku 1944, než ji opět zastavila válečná situace. Poválečné obnovení přišlo v roce 1954, ovšem už o rok později musela být slavnost začleněna do spartakiádního průvodu, aby mohla proběhnout. Po roce 1972 následovalo dlouhé přerušení trvající čtyřiadvacet let. K zásadní obnově došlo až v roce 1996 z iniciativy Antoše Machálka a za podpory místní samosprávy, kdy byla Jízda králů spojena s oslavami 800 let od první písemné zmínky o Kunovicích. Od té doby se akce koná pravidelně ve dvouletém cyklu, s výjimkou období pandemie Covid-19.

Jak legenda praví

Jízda králů má své kořeny pravděpodobně v předkřesťanských dobách a v různých podobách se v minulosti objevovala napříč Evropou. Ještě v polovině 20. století ji udržovalo více než šedesát obcí uherskohradišťského regionu. Dnes se jezdí každoročně ve Vlčnově, ve dvouletém cyklu v Kunovicích a jednou za tři roky v Hluku. Válečná období i ideologické tlaky 20. století tradici opakovaně narušily, ale přesto se ji podařilo uchovat. Nejznámější vysvětlení její podoby přináší legenda o králi Matyáši Korvínovi. Ten měl roku 1469 po porážce vojsky Jiřího z Poděbrad prchat přes Moravu a aby unikl prozrazení, převlékl se do ženského kroje. Růži v ústech měl jako symbol mlčení, aby ho neprozradil hlas. Tento příběh vysvětluje dodnes zachované prvky slavnosti, tedy ženský oděv krále, zahalenou tvář a růži v ústech.

Král Cyril

Titul krále se v Kunovicích nepředává dědičně ani veřejným hlasováním, ale je výsledkem tradice, důvěry a rozhodnutí organizátorů. Králem se může stát chlapec přibližně ve věku deseti až dvanácti let, který má silný vztah k folkloru, přičemž tuto roli může každý zastávat pouze jednou za život. Výběr probíhá pod vedením organizátorů v čele s Milanem Staškem ve spolupráci se samosprávou. Pro rok 2026 byl zvolen desetiletý Cyril Hlaváček, žák čtvrté třídy ZŠ Červená cesta v Kunovicích. Cyril se folkloru věnuje od předškolního věku, tančí verbuňk, zpívá v soutěžích, hraje ve dvou cimbálových muzikách a učí se na housle. V dubnu 2026 postoupil ze slováckého finále do moravskoslezského kola soutěže "Děti a píseň Slovácka". Svého předchůdce Patrika Libosvára zná osobně a ten ho upozornil, že vydržet celý den mlčet s růží v ústech není jednoduché. Veřejnosti byl Cyril představen na Velikonoční neděli 5. dubna 2026.

Královská družina

Jízda králů je přesně strukturovaná slavnost, v níž má každý účastník svou pevně danou roli. Průvod otevírá praporečník, za ním následuje král na koni doprovázený dvěma pobočníky s tasenými šavlemi, kteří bdí nad jeho bezpečností. Dále jedou ministři, trubači a vyvolávači, kteří tvoří podstatnou část průvodu. Král a pážata jsou oděni v ženském kroji z jemného mušelínu, jehož barvy a vzory symbolizují nevinnost. Králova tvář je zakryta splývajícími pentlemi z čepce a v ústech drží bílou růži. Ostatní jezdci mají tradiční mužský kunovický kroj. Významnou součástí příprav je zdobení koní, které začíná už v zimních měsících. Místní zručné ženy tvoří z krepového papíru tisíce drobných růžiček. Letos jich vyrobily přes třicet tisíc. Každý kůň je ozdoben jedinečným věncem v tradičních barvách, jejichž podoba se po desetiletí nemění.

Vyvolávky

Vyvolávky tvoří živé srdce celé slavnosti a vystupují ve dvou základních podobách. První představují ustálené, neměnné texty, které zaznívají při každé jízdě. Patří mezi ně například úvodní provolání u domu rodičů krále, kde jezdci oznamují jeho „unesení“ a žádají o jeho vydání. Druhý typ vyvolávek je pokaždé jiný a reaguje na současné dění v obci i společnosti. Tyto žertovné veršované komentáře odrážejí radosti i starosti každodenního života, glosují aktuální situaci a často s nadsázkou popichují konkrétní osoby. Právě díky nim získává každá Jízda králů svůj jedinečný charakter. Typickým znakem vyvolávek je zvolání „Hýlom, hýlom“, jehož původ není zcela jednoznačný. Lingvisté jej spojují buď s maďarským výrazem „hivóm“ ve významu volám, nebo s ugrofinským „hallani“ ve významu slyšet. V obou případech jde o výzvu k pozornosti. Vyvolávači zároveň vybírají příspěvky pro krále do kasičky, případně si je tradičně nechávají vkládat do vysokých jezdeckých bot.

Jízda králů v Kunovicích představuje mimořádně živou tradici, která dokázala překonat historické zvraty i proměny společnosti. Každý ročník potvrzuje, že hluboký vztah místních obyvatel k vlastní kultuře zůstává silný a přirozeně se předává dalším generacím. Právě v zapojení dětí a mladých lidí spočívá naděje, že tato jedinečná slavnost bude pokračovat i v budoucnu a nadále zůstane jedním z nejvýraznějších symbolů moravského folkloru.