Feria de Abril 2022
Sevilla je podmanivé město. Má svou historii, atmosféru, gastronomii a bohatý folklór. To vše vygraduje dva týdny po oslavách Svatého týdne Semana Santa. Každoročně se v hlavním městě Andalusie koná týdenní slavnost, kterou si nikdo z místních nenechá ujít. Slavná Feria de Abril. Oslava života a místních tradic. V roce 2022 termín padl na 1. až 7. května. V samotném centru města turista nepocítí větší změny. Náměstí kolem katedrály je plné, davy turistů proudí všemi směry. Jen se nápadně častěji objevují ženy oděné v typických a tradičních “flamenco” šatech. Všem to náramně sluší. Barevné šaty kopírují a zvýrazňují křivky ženského těla. Spodní část šatů zakončují bohaté volánky, které se při bujarém tanci rozvlní. Bohaté líčení ve tváři doplní skvostná kytice ve vlasech. Krása střídá nádheru.
Samotné oslavy se konají dva kilometry od centra města ve čtvrti zvané Real de la Feria. Není potřeba se ptát na směr, stačí se nechat vést proudícím davem směřujícím přes most a dále širokou ulicí obchodů až na rozsáhlé prostranství. Velkolepou událost značí mohutná dekorovaná brána, která každým rokem mění svou podobu. Jiný svět ukazují i semafory pro chodce. Panáčka stop značí silueta muže s kytarou a zeleného panáčka nahradila tanečnice. Obrovské prostranství ( 450 000 m² ) zaplnilo více jak tisíc stánků zvaných casetas. Jednotlivé bloky jsou rozděleny širokými ulicemi, nesoucími jména vynikajících toreadorů španělské historie. U paty velké brány všichni mění svou tvář. Oslavy začínají. Každý se fotí u monumentální stavby, která se v noci rozzáří tisícero žárovkami. Selfíčka, pózy a úsměvy, to vše míří skrz telefony bez prodlení na sociální sítě.
Máme pocit, že nemůžeme začít slavnosti bez sklenky alkoholu. Zastavujeme u prvních casetů a hrneme se dovnitř. Ostražitý muž v barevném obleku nám zablokuje vchod. Tento stánek je soukromý. Nevadí, ještě jich je tisíc. Situace se opakuje hned vedle. Přejdeme do další uličky a opět jsme odmítnuti. Až po pár pokusech pochopíme, že velká část stánků je soukromá, pro pití musíme do jiného sektoru. Nakonec se daří a na ex pijeme malou sklenici piva. Jsme skoro jediní, většina návštěvníků drží v ruce podlouhlou sklenku s oblíbeným vínem Manzanilla. Zvolili jsme jemnější variantu, v tom vedru by nás dvojka vína uspala. Manzanilla je místní vyhlášené víno, které pěstují v oblasti Marco de Jerez a zraje výhradě ve sklepích ve vesnici Sanlúcar de Barrameda. Šlechetnost tohoto vína ovšem kazí fakt, že si mladí do toho přidávají Sprite a pijí to z velkých džbánků s ledem. Tento jedinečný mix se nazývá “rebujito” a stal se festivalovým hitem. Každý rok se při konání sedmidenní slavnosti vypije 1,5 miliónů lahví vína Manzanilla.
Casetas
Casetas, neboli festivalové stánky, mají téměř jednotný styl. Sedlová střecha a pruhované plachty v různých barvách jsou inspirovány tvorbou malíře Gustava Bacarisase. Interiéry jsou dekorovány podle fantazie provozovatele. Některé jsou ve dřevě, jiné v typickým andaluském stylu. Někdo rád střídmost, někdo extravaganci. To vše dohromady tvoří nekonečnou směsicí fantazie a barevnosti. Některé jsou soukromé, jiné může navštívit i člověk z ulice. Stánky provozují jednotlivci, rodiny, organizace, v některých případech i firmy. Ulice mezi jednotlivými casety jsou plné veselících se lidí, kteří se proplétají mezi stovkami koňských povozů. Samotní koně se pyšní zdobením, kočáry se lesknou ve své honosnosti. Ženy v typických šatech tančí a muži v dokonalém obleku pokuřují doutníky. Z každého třetího stánku je slyšet hudba, v jiných se už připravuje aparatura na živá večerní vystoupení. Bavící se lid začíná tančit v rytmu sevillany ( místní odnož flamenca ), přihlížející tleskají a zábava pulsuje. Někdo vydrží pouze do odpoledne, jiní přestávají až v ranních hodinách. Takto sedm dní a sedm nocí. Andalusané se opravdu umí bavit….
Trocha historie
Vše začalo 25. srpna 1846, kdy se dva radní z Baskicka a Katalánska usadili v Seville a rozhodli se pořádat ve městě trh s dobytkem. Nápad postupně krystalizoval a první ročník se uskutečnil 18. dubna 1847 v Prado de San Sebastián. Trval tři dny a měl 19 stánků. Prvotní obchodní záměr se obohatil o večerní tance a zpěvy místních mužů a žen. Postupem času veletrh dobytka zanikal a akce získala spíše charakter oslav. V roce 1890 vytvořil malíř Garcia Ramos první propagační plakát a akce se rozkřikla do širokého okolí. Díky své velké oblibě a nekončící zábavě se festival prodloužil na sedm dní a přesunul se na velké prostranství v sousedství čtvrti Los Remedios, kde se koná dodnes. Letos se lidé bavili v rekordních 1050 casetách. Máme pocit, že i kdyby plocha byla dvakrát větší, stejně by ji dav zaplnil. Příští rok snad znova.