Jízda králů Hluk
V neděli 6. července jsme se vydali na Jízdu králů do Hluku. Událost se na rozdíl od každoroční vlčnovské koná pouze jednou za tři roky. Slavnost začíná už ve čtvrtek a vrcholí v neděli, kdy ulicemi města prochází vznešený královský průvod. Letošní Jízda se nesla v atmosféře jubilejního 25. ročníku Dolňáckých slavností.
Tím nejdůležitějším byl samozřejmě sám král. Pro rok 2025 se jím stal desetiletý Matyáš Kočí, který podle svých slov toužil usednout na trůn od první chvíle, kdy pochopil význam tradice. Přesvědčil místní komisi a byl vybrán z širšího okruhu uchazečů. V ženském kroji, s růží v ústech a pentlemi zakrývajícími tvář vyjel na bílém koni v doprovodu dvou ozbrojených pážat. Součástí jeho družiny byl i starší bratr Tadeáš. Odpoledního průvodu se podle místních zúčastnilo až 800 krojovaných. Ulicemi Hluku se nesla síla tradic.
Ráno jsme dorazili do parku u tvrze už před osmou. Společně s námi přicházejí i první krojovaní. Ve stínu se postupně shromažďují všichni legrúti, kterých je letos šestnáct. Zatímco ve Vlčnově jsou legrúti vždy osmnáctiletí, zde v Hluku kvůli tříletému cyklu mohou být i starší. Všichni sedí na nádherně zdobených koních.
Zdobení koní a kroje jezdců
Dekorování koní je mimořádně pečlivá záležitost a neodmyslitelná součást celé slavnosti. Na každého koně se připevňují desítky papírových růží, barevné pentle a hlavně typické srdce na hrudi, které je symbolem hlucké Jízdy králů. Nesmí chybět praporec z červenobílého šátku na červené tyči, který má jezdec zasunut v pravé botě. Každý detail má svůj význam a dohromady vytváří ohromující dojem.
Mladí muži a legrúti v Hluku nosí bohatě zdobený kroj. Jejich nohavice jsou černé, zdobené modrým šňůrováním a doplněné širokým řemenem s kovovými ozdobami. Do pasu si mladíci často zastrkují výrazný kapesník s třásněmi, obvykle žlutý nebo bílý. Košile se nazývá dudovice. Má nabírané rukávy a je bohatě vyšívaná na ramenou, límečku, manžetách i na hrudi, kde se vyjímá široká náprsnička s květinovými motivy. Soukenná kordula, tedy tmavě modrá vesta, je zdobená šňůrováním a na zádech má motiv tří tulipánů s hustými oranžově červenými květy. Na nohou mají mladíci kožené boty s okovanými podpatky, zvané krajovice, a na hlavě nosí klobouk s květinovými ornamenty a kohoutím perem.
Jedeme pro krále
Když se skupina jezdců zformuje, vyráží k domu krále. Tam už čekají davy lidí. Dvě pážata na bílých koních ozbrojená tesanými šavlemi přicházejí ke královskému domu. Vedoucí jezdců žádá rodiče o vydání krále. Otec i matka hrdě souhlasí a dojatý chlapec v ženském kroji nasedá na bělouše. Jeho místo je mezi dvěma pážaty rovněž na bílých koních. Je s nimi spojen lanem. Velkolepá cesta krále může začít. Lidé aplaudují, muzika hraje a slivovice teče proudem. Legrúti na koních razí cestu.
Další zastávkou je prostranství před tvrzí, kde netrpělivě čeká starosta města. Vedoucí jezdců slavnostně vyvolává: „Starosto našeho města, daleká je naše cesta, na kterou se dnes dáváme, o povolení žádáme…“ Odpověď starostova je kladná a královskou Jízdu oficiálně zahajuje. Koně se těžce obracejí v těsném prostoru, lidé se tlačí, aby byli co nejblíže. Průvod se přesouvá na širší ulici a legrúti začínají častovat přihlížející vyvolávkami, někdy tradičními, jindy čistě improvizovanými. Publikum se směje a odpovídá vlastními rýmy. Skupina se pomalu dává do pohybu a pomalu projíždí ulicemi Hluku.
Legendy a proměny času
Jízda králů není jen folklorní přehlídka. Je to rituál s hlubokými kořeny sahajícími do předkřesťanské minulosti. Obyčeje spojené s magickým zajištěním úrody a plodnosti, nebo iniciační rituál mladíků, kteří se symbolicky stávali muži. Její původ se stále opředen tajemstvím. Možná právě proto vzniklo tolik legend.
Jedna z pověstí praví, že vše začalo jako soutěž mezi chlapci při prvním vyhánění dobytka. Vítěz byl korunován králem. Jiná a slavnější verze vypráví o útěku uherského krále Matyáše Korvína před vojsky Jiřího z Poděbrad. Aby unikl a nebyl poznán, oblékl se do ženského kroje a do úst si vložil růži. A právě tento výjev dodnes ožívá v podobě dětského krále s růží v ústech, který mlčky projíždí mezi lidem.
V Hluku se Jízda králů koná od 60. let 19. století jako tzv. svatodušní objížďka. Po první světové válce byla slavnost obnovena a s různou pravidelností se udržela až do roku 1951. Pak přišlo přerušení. Kolektivizace zemědělství a změny ve struktuře venkova vedly k úpadku tradic. Obnovení se dočkala až roku 1957 a o dva roky později byly poprvé uspořádány také Dolňácké slavnosti. Od roku 1975 se konají každé tři roky a nedělní jízda králů tvoří jejich symbolický vrchol.
Díky svému výjimečnému kulturnímu významu byla Jízda králů v roce 2011 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Vedle Hluku se tradice udržuje i ve Vlčnově, Skoronicích a Kunovicích. Všude přetrvává společná snaha zachovat tuto jedinečnou formu lidového umění živou a udržitelnou pro další generace.
