Jízda králů 2025
Nedávno jsem měl přednášku před studenty středních škol. Rozpovídal jsem se jako vždy o zanikajících tradicích celého světa. Afrika, Asie, Jižní Amerika. V tomto pořadí jsou to má nejsilnější témata. Při našich cestách po celém světě se snažíme zaznamenat změny, kterými tradiční společnosti v čase procházejí. Dostali jsme se ale i na téma tradic v naší zemi. Překvapil mě skeptický pohled mnoha z nich. Při letmém zamyšlení se jim nedivím. Na mnoha místech se z tradičních Velikonoc stal svátek alkoholu a modřin, Vánoce se změnily v komerční hon prodejních řetězců a přejídání. Spousty obyčejů už upadlo do zapomnění.
Ale naštěstí jsou v naší krásné zemi místa, kde tradice a folklor stále žijí. Kde vyrůstá mladá generace, která je hrdá na svůj původ a je odhodlána se svými rodiči a prarodiči v tradicích pokračovat. Jedním z míst je i jihomoravský Vlčnov. Zdejší každoroční Jízda králů je věhlasná. Zaslechl jsem názory, že je to komerce, že to už zkrátka není, co to bývalo. Nevnímám to tak. Ano, je to jiné, protože doba je jiná. Nesmírně si vážím lidí, kteří v tradicích pokračují i v dnešním globalizovaném světě.
Nový král
Jedeme do Vlčnova podruhé a opět se účastníme vrcholové neděle. Lidé z Vlčnova se ale na tuto akci připravují několik měsíců. Novým králem je jedenáctiletý František Dacík. Zvolili si ho několik měsíců před konáním královské jízdy legrúti narození v roce 2007. V tu dobu začaly v rodině budoucího krále rozsáhlé přípravy. Stejně jako tomu bylo před léty, kdy se stal králem Františkův otec Marek, psal se rok 1996.
V minulosti se tradiční Jízda králů konala vždy 40 dnů po Velikonocích o svatodušním pondělí. V novodobé historii se slavnost koná vždy poslední květnovou neděli. Zvolený král musí být mladý chlapec ve věku 10 - 12 let, mravně čistý a hoden královského postavení. Je oděn do bílé slavnostní sukně a škrobených rukávců. Na hlavě má zdobený věnec s pentlemi, které mu halí tvář. V ústech drží bílou růži jako symbol mlčenlivosti.
Na Krála, matičko
Král je doprovázen svou družinou, kterou tento rok tvoří 13 legrútů na bohatě zdobených koních. Legrúti jsou chlapci toho roku osmnáctiletí, způsobilí vojenské služby. Chrání krále při jeho putování. Jako první vede skupinu praporečník, který hlásí příjezd krále širokému okolí. Výsadní postavení mají jeho dva pobočníci, rovněž oblečeni v ženských šatech a vyzbrojeni tesanými šavlemi. Legrúti střídavě do davu šíří vtipné vyvolávky. Vybírají tak příspěvky pro sebe a pro krále. Ten tiše a vznešeně sedí na svém vyzdobeném modrookém běloušovi s rukama v bok. Jeho tvář halí klid, ale co prožívá uvnitř v rámci své životní role, ví jen on sám…
Součástí královské družiny jsou krásné a vznešené družice, oděné do slavnostních krojů. Ručně vyšívané a detailně zpracované kroje jsou rodinným pokladem a dědí se po generace. Široká sukně s převládající červenou barvou je zdobená jemnou výšivkou s tradičními květovanými vzory. Vrchní část tvoří nabírané škrobené rukávce a vyšívaná soukenná kordulka. Nedílnou součástí vlčnovského kroje svobodných dívek je bohatě zdobený věnec z umělých kvítek a perličkami z foukaného skla. Vdané ženy nosí zdobený šátek uvázaný pod bradou.
Muži nosí košili typického dolňáckého střihu s bohatě nařasenými rukávy. Ramena a přední část košile včetně límečku zdobí černá výšivka s barevným prošíváním. Přes košili se nosí kordulka - rovně střižený kabátek z tmavě modré vlněné látky. Na zádech je bohatě vyšívaný a na levé přední části bývá zdobené srdce s květinami. Kabátek dále zdobí výrazné červené střapce z vlny. Nedílnou součástí kroje jsou tmavomodré kalhoty (tzv. nohavice) se zdobným modrým šňůrováním. Do nich se navléká černý kožený řemen s kovovým zdobením. U svobodných mužů je na jeho konci ještě barevná stužka. Kroji dominuje klobouk s kulatou plochou střechou a zahnutým okrajem. Je hustě obšitý červenou vlnou a ozdoben malou kuličkou. Svobodní mládenci přidávají navíc kosírky z bílého kohouta a střapec barevných kuliček.
Jak to vzniklo?
Začneme legendou. Původ této tradice se nejčastěji spojuje s příběhem uherského krále Matyáše Korvína, který utíkal před vojáky českého panovníka Jiřího z Poděbrad. Byl rok 1469. Uherské vojsko bylo poraženo a král Matyáš prchal. Aby ho nikdo nepoznal, převlékl se do dívčích šatů a mezi rty vložil růži, aby nepromluvil a neprozradil se po hlase. Jelikož při bitvách o vše přišel, jeho vojáci žádali vesničany o dary pro krále. Pokračující tradice byla spíše vnímána jako iniciace mladých legrútů. Ti měli být brzy odvedeni na vojnu a stát se tak dospělými muži.
Ve Vlčnově má Jízda králů téměř dvousetletou tradici, kterou ve své práci rozsáhle zaznamenal novinář Jan Janča (1866 - 1928 ). Jízdu králů také proslavil malíř Joža Úprka na svém slavném stejnojmenném obraze z roku 1897. Úctyhodné dílo o délce více jak 3 metry bylo vystaveno v pražské galerii U Topičů. V roce 1902 tento region navštívil francouzský sochař Auguste Rodin společně s věhlasným Alfonsem Muchou. Rodina zaujala místní pestrobarevnost a dokonce Moravu přirovnal k antické Helladě.
Jako každý rok byla slavnost doplněna o tradiční jarmark, vystoupení folklorních skupin a krojovaný průvod. Atmosféra byla velkolepá. Kdo tam byl, tak určitě nezapomene. Pokud tedy nevypil příliš slivovice :).
