Kmeny severní Keni

Po návštěvě etnik, žijících severně od jezera Turkana v Etiopii (Desanečové, Karové, Tsamajové, Hamarové) se počátkem roku 2004 rozhodujeme navštívit jezero Turkana od jihu, z hlavního města Keni -  Nairobi. První problém nastává s půjčením auta. Mezinárodní půjčovny jsou drahé a do míst, kam se chceme vydat, je jízda zakázána. Půjčujeme si proto Mitsubishi Pajero od místního podnikatele. První problémy se startováním, nastávají v Nyahururu poblíž Thomson Falls po 200 km. Další den poblíž Maralalu prorážíme pneumatiku. Opravovat starou sjetou pneumatiku nemá smysl, raději kupujeme novou. Samozvaných opravářů je všude dost. Samotný Maralal je pro cizince dost nehostinný. Ve městě i v okolních horách žijí Samburové, kteří jsou velmi podobní Masajům, žijícím na hranicích Keni a Tanzanie. Ve vesnicích chodí ženy často oděny ještě tradičně, hruď jim zdobí pouze vrstvené náhrdelníky vyráběné z barevných korálků. Na svůj vzhled si potrpí i samburští muži. V poklidném městečku South Horr žijí kromě Samburů i Turkanové. Pro turkanské dívky jsou typické účesy s copánky na vyholené hlavě, zajímavé jsou i kovové listové náušnice. Dalším cílem je malé město Loiyangalani, ležící už na břehu jezera Turkana. Jezero Turkana je bezodtokové, na území Etiopie do něj ústí řeka Omo. Cesta je pro osobní automobily téměř nesjízdná, občas potkáváme nákladní automobily, turisté žádní. Zatím jsme ujeli asi 650 km. Na březích jezera žijí společně Turkanové, Samburové a kmen El Molo, který je nejvíce svázán s jezerem Turkana. Počet příslušníků tohoto etnika se odhaduje na 250 a kmen postupně zaniká. 

Další noc trávíme ve stanech v poušti poblíž jezera. Po probdělé noci vstáváme brzy a pokračujeme do nejseverněji položeného města naší cesty -  North Horr. Vzpomínám na rok 2001, kdy jsme v nedaleké etiopské oblasti jezera Turkana pobývali u kmenů Deseneč, Karo, Tsamaj a Hamar. Z města North Horr nás cesta vede solnými pláněmi do Kalachy. V obou městech patří mezi hlavní etnické skupiny Gabrové a Rendillové. Přestože většina Gabrů převzala somálský způsob oblékání, zůstali věrni svému náboženství a nepřevzali islám. Rendillové jsou velice těžko rozeznat od Samburů, podobně se oblékají. Jsou závislí na velbloudech, kteří jim poskytují jídlo, mléko, oblečení i dopravu. Naše cesta pokračuje přes, pro cestovatele nepřátelské město, Marsabit. Ulice jsou plné pobudů ochotných poradit, nebo cokoli udělat pouze za poplatek. Oblast není moc bezpečná, nocujeme ve městě Isiolo a přes Nakuru pokračujeme k Viktoriinu jezeru a dále do Ugandy...