Turkanové
První vesnici Turkanů navštěvujeme při cestě do Lodwaru. Zastavujeme a snažíme se komunikovat se dvěma mladšími dívkami a starším mužem. Vzájemná nedůvěra nás blokuje, tak po chvilce osadu opouštíme a míříme směrem k jezeru Turkana, kde máme v plánu nocleh v oblasti Eliye Spring. Když se blížíme k největšímu pouštnímu jezeru na světě, cítíme mírné vzrušení. Vždy jsme ho chtěli spatřit. Má v sobě zvláštní kouzlo. Nezklamalo. Na délku má 220 km a v nejširším místě necelých 50 km. Silně fouká a vlny budí respekt. Zítra máme v plánu přejet motorovým člunem na druhou stranu. Zatím to moc optimisticky nevypadá. Jdeme se podívat do turkanské vesnice Katiypus. Zdejší ženy mají jiné barevné variace náhrdelníků, než jsme viděli v knihách. Chybí i náušnice ve tvaru listů. Nejkomunikativnější je náčelník vesnice, který nám hrdě představuje své 4 manželky. Večer a v noci slavíme silvestra s místní mládeží a připravujeme se na ranní přeplutí jezera.
Podle předpovědi nemá foukat ještě dvě hodiny, rychle balíme a vyrážíme na vodu. Uprostřed se zvedá vítr a během dvaceti minut lodivod správně rozhodne, že je to příliš nebezpečné. Kotvíme na ostrově, kde je jenom starší muž, rybář se svým malým synem. Po dvou hodinách se všichni shodujeme, že se musíme vrátit. Cesta je to dost náročná, ale nakonec jsme zpět na pevnině. Dáváme rychlý oběd, slivovici a domlouváme odvoz autem zpět přes Lodwar do Eldoretu. Díky nepřízni počasí na jezeře se nám putování protáhlo téměř o 700 km na šílených cestách. Program se nečekaně protahuje o dva dny...