Rendillové
K Rendillům se při naší cestě po Severní Keni dostáváme až ve městě Loiyangalani na východním břehu jezera Turkana. Žijí zde Samburové, Turkanové a Rendillové dohromady. Neměli jsme tedy možnost se hlouběji vžít do jejich kultury. Mladé dívky se za menší poplatek převlékly do tradičního oděvu a nechaly se vyfotit. Nicméně byla by škoda jejich kulturu nezmínit, protože je v mnohém zajímavá a důležitá pro historický vývoj regionu.
Rendille jsou původně nomádská pastevecká skupina hovořící kušitsky, která obývá vyprahlou severovýchodní část Keni, přesněji poušť Kaisut v západním okrese Marsabit. Rendillové jsou také označováni jako „Držitelé Boží hole“. Jsou úzce spjati s kmenem Samburu a v Keni jich žije skoro sto tisíc. Když v minulosti jejich předkové cestovali ze Suezského průplavu do Etiopie, rozhodli se pokračovat až do dnešního Somálska za pastvinami. Lidé Rendille se oddělili a usídlili v Severní Keni. Tím také vzniklo jejich pojmenování ze slova "rertit", což znamená separovaný, nebo zamítnutý. Původní etnický Rendille je popisován jako vysoký a štíhlý s červenohnědou barvou pleti, s měkkými a rovnými vlasy a úzkými rysy v obličeji. Zvláštností některých jedinců jsou "divoké" modré oči. Společnost je organizována do systému věkových stupňů patrilineárních rodových skupin keiya. Populace je rozdělena do patnácti klanů. Pouze devět z nich je považováno za etnicky jedinečné Rendille. Nazývají se "belesi" a obývají severní část teritoria. Zbývajících šest klanů už mezi sebe přijalo členy z okolních kmenů a souhrnně se nazývají "ariaal" nebo také “jižní” Rendille.
Sousedské vztahy
Jak už bylo zmíněno, nejlepší vztahy mají s kmenem Samburu. Jejich silné pouto bylo vytvořeno hlavně na konci devatenáctého století, kdy dobytčí mor zdecimoval hospodářskou zvěř Samburů. Rendillové jim pomohli při obnově stád. Ta samá podpora přišla od Samburů v době, kdy stáda Rendillů umírala na epidemii kravských neštovic. Ve skutečnosti byl jejich vztah tak blízký, že si navzájem přejali mnoho kulturních zvyků a docházelo často ke smíšeným sňatkům. Tak je tomu až do dnešní doby. S kmenem Gabra sousedícím na severu, mají některé společné rituály jako jsou Alma'do a Sooriyyo. Jsou také nomádi a chovatelé velbloudů. Jejich vztah je ovšem v současnosti velice nestabilní. Vrtkavý mír občas naruší vzájemné krádeže dobytka a velice rychle dochází k násilí, které musí následně řešit místní policie, či armáda. V době naší návštěvy proběhla přestřelka ve vesnici Gabrů, kam jsme měli večer namířeno. Další den jsme chtěli vjet odpoledne do NP Marsabit, ale museli jsme dvě hodiny počkat, protože auto ozbrojenců hledalo zloděje dobytka, který před policií uprchl do parku. Následně nám byl přidělen do auta ozbrojený doprovod. Celkové napětí vždy vyřeší při jednání rada starších. Proto se vzájemně nazývají: "Nepřátelé, se kterými můžeme mluvit". Daleko silnější nenávist je s kmenem Turkana. Ti v minulosti pořádali početné loupežné nájezdy do vesnic Rendillů a neexistuje dohoda, která by vytvořila mezikmenový mír.
Vesnické klany
V dalších částech mého povídání bude asi lepší používat minulého času. Současná společnost už převážně nefunguje podle tradičních principů. Vznikají smíšené vesnice nebo dokonce města a díky existenci studní se usazují na jednom místě a pastevci nemusí putovat daleko se svými stády. Děti mohou chodit do školy a získat vzdělání. Společnost se postupně mění. Samozřejmě někde to jde rychle, někde pomalu. Ale změny jsou patrné všude.
Jelikož vesnice Rendillů byly tvořeny celými rodinnými klany, byly daleko větší než osady Samburů, či Masajů. Některé čítaly i více jak stovku chatrčí. Domy „manyattas” byly vyrobeny z proutěné konstrukce, na které připevnili rohože s použitím lan, vyrobených z vláken agáve sisalové. Dveře tvořily proutěný základ s hovězí kůží. Chýše navrhli tak, aby se daly rozložit a připevnit na záda velblouda. Vesnice měly kruhový půdorys a uprostřed byla ohrada z trnitých větví pro dobytek. Nesmělo chybět důležité místo “naabo”, kde se konaly náboženské rituály a starší muži tu diskutovali o důležitých tématech. Rendillové zpravidla nezůstávali dlouho na stejném místě, hledali vodní zdroje a vhodné pastviny. Někteří se stěhovali dokonce i pětkrát za rok. Ženy měly na starosti rozebrání chýší a jejich stavbu na novém místě. Muži pásli a ochraňovali početná stáda dobytka a velbloudů.
O celkovém fungování společnosti vždy rozhodovali muži. Postavení muže bylo definováno systémem věkových skupin. Každých 7 až 14 let prošel obřadem, který ho posunul v hierarchii o příčku výše. To mu dalo možnost se zapojit do důležitých diskusí. Rozhodnutí padala vždy na základě většiny, ostatní se museli přizpůsobit.
Náboženství
Základem tradičního náboženství Rendillů bylo uctívání všemocného boha Waaq, stejně jako u ostatních kmenů kušitské jazykové rodiny. Vyznávali sílu měsíce a slunce, praktikovali zvířecí oběti a uctívali duchy předků. Bůh Waaq je stvořitelem a vykonavatelem všeho. Odpovídá na modlitby, stará se o chudé, pomáhá i trestá. Všichni si dávali záležet na přesném dodržování všech rituálů. Věřili v nadpřirozené schopnosti svých zvířat. Býk určoval místo, kde se vesnice usídlí a velbloud byl schopen svou silou zahnat nepřítele. V současné době se v regionu šíří křesťanství a islám a mladí už se orientují tímto směrem.
Móda a ozdoby
Celkové zdobení bylo více než podobné tomu samburskému. Rozdíly poznali jen oni samotní. Rendillské ženy měly ve vrstvě náhrdelníků jeden speciální, červenobílý, který je odlišoval. Pokud ho žena ztratila, znamenalo to rodinné neštěstí a museli obětovat krávu. Množství korálků navlékali na šňůrky z palmových vláken, nebo na žirafí žíni. Když se mamince narodila dcera, tak část svých náhrdelníků ji dala darem, pro štěstí. Další korálky ženě přibývaly v průběhu života při důležitých událostech, rituálech a iniciacích. V minulosti chodily ženy oděné do kozích či kravských přehozů a sukní, které barvily do hněda, zdobily kovovými dekoracemi a korálky. V posledních letech využívají barvené látky, které kupují na tržištích. Nově začaly nosit i zdobení na kotnících a při výjimečných příležitostech nesmí chybět na hlavě umělá květina. Ani muži ve zdobení nikterak nazahálejí. Náhrdelníky, naušnice a náramky, do toho čelenka s pštrosím perem a barevná látka kolem těla. Vždy jsou vybaveni hůlkou, která slouží jako dobrá opora při celodenním odpočinku. Stejně jako muži ostatních kmenů každý vlastní dřevěnou stoličku. Při slavnostech si tělo potírají hlinkou a tukem, vlasy si splétali do copánků.
Obřízka
Obřízka u obou pohlaví byla praktikována stejně jako u Samburů, Pokotů, Gabrů a vzdálených Masajů. Minulý čas v tomto případě bohužel není správný, protože v některých komunitách se obřízka stále praktikuje. A to přes fakt, že ženská obřízka je zákonem zakázána. V dobách minulých byla pro dívky nutností, jinak se nestaly dospělou a nemohly se vdát. Konala se v den její svatby brzy ráno na odlehlém a tajném místě. Oproti tomu mužská obřízka byla symbolem mužnosti a hrdosti. Konala se vždy hromadně každých 14 let. Proces byl vždy spojen s rituály a velkými oslavami celé vesnice. Mužská obřízka je zákonem tolerována, tak se děje ve větší míře ve všech komunitách.
Rodina
Mezi nejdůležitější etapy v životě Rendillů patří již tradičně narození, přidělení jména, obřízka, manželství a smrt. Cyklus života s jeho nejdůležitějšími milníky. Všechny tyto důležité události jsou spojeny s pečlivě připravenými rituály, které vykonávají převážně muži a mnohých se nemohou ženy ani účastnit.
Svatba se konala ve vesnici nevěsty a trvala pět dnů. První den brzy ráno byla nevěsta obřezána. Ženich se svým svědkem a nejbližšími kamarády přivedli k chýši budoucí tchýně ovci a tlustého berana, do toho zpívali oslavné písně. Ovečku odvedli do chýše maminky nevěsty a beran byl poražen před vchodem staršími muži. Odříznutý tuk z těla berana byl darem pro tchýni. Zbytek dne stařešinové a příbuzní muži ženicha popíjeli čaj, zatímco ženy stavěly novou chýši pro nevěstu. Ženy ze strany ženicha byly slavnostně oděné do “okko” - kožených přehozů s rolničkami. Večer, když byla chýše postavena, ženich a nevěsta se přesunuli do nového domova a stařešinové založili první oheň. Svědek ostříhal ženichovi a nevěstě nehty na nohou a zavázal do látky. V určité fázi obřadu je potom vysypali na zem a to symbolizovalo jejich vzájemné soužití. Každou noc ženich se svým svědkem opustili chýši a vraceli se druhý den. Po pěti dnech svatby ženich v obydlí zůstal a začal společný rodinný život.
Rendillové byli dlouhou dobu monogamní, ale poději si stále více mužů začalo brát více manželek po vzoru sousedních kmenů. Jedním z důvodů bylo, že první žena neporodila syna. Manželé vždy museli musí být z různých klanů a sňatky domlouvaly rodiče novomanželů. Rodina nevěsty byla obdarována čtyřmi samci a čyřmi samicemi velbloudů. Polovina daru náležela rodičům nevěsty a zbytek si rozdělili její příbuzní. Jedno zvíře bylo vždy poraženo pro účely několikadenní hostiny.
Bohatý muž mohl mít až pět manželek. Každé narození dítěte bylo spojeno s obřadem. Když se narodila dívka, byla obětována koza, když chlapec byl zabit beran. Po narození dítěte musela matka několik dní pít velbloudí krev, aby rychle nabrala sílu. Děti se už v raném věku zapojovaly do rodinného života. Pečovaly o mladá zvířata, chodily pro vodu a dříví a později se staraly o mladší sourozence. V dospělosti se jejich povinnosti rozdělily podle pohlaví. Po smrti rodičů veškerý majetek dědil nejstarší syn. Rendillové si navzájem pomáhali tedy i ti nejchudší vlastnili několik koz a velbloudů.
Pastevci
Rendillové byli a jsou pastevci chovající velbloudy, ovce, kozy a dobytek. Komunity žíjící na severu se zaměřují na chov velbloudů, protože suché klima není vhodné pro chov skotu. Velbloud je stále nejdůležitějším zvířetem, dává mléko a využívají ho jako pracovní sílu. Zřídka je zabijí pro maso. Ty nejsilnější poskytují i výživnou krev, která se odebírá z krční žíly. Z každého zvířete vždy jen určité množství a ne častěji než jednou za půl roku. Krev se smíchá s mlékem a vznikne tak výživný nápoj “banjo”. S výstavbou studní se kočovný život pomalu vytrácí a Rendillové se natrvalo usazují ve velkých vesnicích, kde jsou školy, kostely a zdravotnická zařízení.
