El Molové

Existují pouze dvě vesnice El Molů, ke kterým se dostáváme přes kamenitou poušť z Loiyangalani. Cestou potkáváme turkánské ženy s obrovskými náklady na hlavách. Jsme zvědaví, co nás čeká. El Molů už je jenom pár rodin a jejich jazyk prakticky zanikl. Všichni mluví buď jazykem Samburu, nebo Turkana. Čistokrevných El Molů už je prý jenom pár mezi nejstaršími. Živí se výhradně rybami a pijí alkalickou vodu z jezera. Možná proto mají někteří zdeformované dolní končetiny. Dřevěnou motorovou lodí přejíždíme na dva ostrovy. Dnešní den je voda klidná a výlet si užíváme. Stále vzpomínáme na krušné chvíle ve vlnách Turkany, když jsme se před několika dny snažili přeplout ze západního břehu sem. Stavíme nejdříve na opuštěném ostrově, kde jsou čtyři původní svatyně. Dnes už sem lidé chodí jen zřídka, ale v minulosti to bylo v podstatě poutní místo. Potom přeplouváme na sousední ostrov do větší vesnice. Obklopeni dětmi se procházíme mezi slaměnými domky. Všímáme si, že většina žen má kromě náhrdelníků na krku i křížky. Téměř všichni konvertovali ke křesťanství...