Toraja pohřeb

Pohřební rituály Torajů patří k nejvelkolepějším a nejsložitějším na světě. Smrt není vnímána jako okamžitý konec, ale jako dlouhý přechodný stav, během něhož duše zemřelého putuje do říše předků. Po úmrtí je tělo balzamováno, aby mohlo být uchováno doma i několik let, než se rodina připraví na pohřeb. Po tuto dobu se s ním zachází jako s “nemocným” (toma kula’), stále se mu podává jídlo a pití, přičemž věří, že zesnulý je duchovně stále přítomen. Pohřební ceremonie mohou trvat dny i týdny, v závislosti na společenském postavení zesnulého. Klíčovou součástí je rituální porážení buvolů, protože Torajové věří, že tyto zvířata pomáhají duši zesnulého dosáhnout posmrtného světa. Čím více buvolů je obětováno, tím rychleji se duše dostane do svého nového domova mezi předky.

Po pohřebních obřadech je tělo zesnulého uloženo do jeskynních hrobek vytesaných do skal, závěsných rakví nebo malých kamenných mauzoleí. Významní jedinci mají své hrobky vysoko na útesech, aby byli blíže bohům. U vchodu do hrobek bývají umístěny dřevěné sochy tau tau, které mají podobu zesnulého a symbolicky ho zastupují. Tyto sochy jsou oblečené do tradičního oděvu a často mají ruce natažené vpřed, což představuje propojení mezi živými a mrtvými. Každých několik let se koná rituál Ma’Nene, při němž jsou těla vyjmuta z hrobek, očištěna, převlečena do nového oblečení a dočasně vystavena jako projev úcty. Tento rituál potvrzuje, že vztah mezi živými a mrtvými nikdy nekončí, protože předkové zůstávají součástí rodiny a vesnického života.