Kyrgyz

Kyrgyzské kmeny tvoří moderní základ kyrgyzského národa, který se vyvinul z původních turkických kmenů jižní Sibiře a Střední Asie. Tradičně se dělí na velká křídla (levé a pravé) a na centrální skupinu, přičemž symbolika „čtyřiceti kmenů“ je vyjádřena i na státní vlajce Kyrgyzstánu prostřednictvím 40 paprsků slunce nad korunou jurty (tunduk). První předkové  sídlili v oblasti řeky Jenisej na Sibiři, kde vytvořily vlastní kaganáty. Během středověku a vlivem mongolské expanze se kmeny přesunuly do dnešního hornatého Kyrgyzstánu a promísily se s místním obyvatelstvem. Kyrgyzové žily jako nomádi a polonomádi, kteří se svými stády koní, ovcí a jaků migrovali mezi horskými pastvinami (džajloolu). Jejich hlavním mobilním domovem byla a stále je plstěná jurta (bozjui). Kmenová sounáležitost a rodové tradice hrají v kyrgyzské společnosti, zejména na venkově, důležitou roli i v moderní době. Tradičním způsobem obživy Kyrgyzů bylo a zčásti zůstává polokočovné pastevectví. Většina Kyrgyzů jsou sunnité, před přijetím islámu vyznávali šamanismus. Proslulá je kyrgyzská tradice hrdinské epiky, zahrnující především recitaci lidového eposu Manas.