Vesnická zabíjačka

Když přijde na řadu zabíjačka, celá vesnice se těší a všichni jsou zapojeni do příprav. Muži plánují průběh rituálního zabití a vybírají tu správnou zbraň. Ženy připravují ohniště a “papiňák” , děti nosí kameny a dlouhé trsy trávy. Na návsi to žije, všichni vědí, co mají dělat a vše postupuje jak na drátku. Do toho ženy horlivě debatují o těžkostech i lehkostech bytí, muži spíše zádumčivě přemýšlí a občas prohodí pár nedlouhých vět. Za chvíli atmosféru přeruší pronikavý pískot a řev mladého prasete. Dva muži nesou nebohé zvíře za zadní nohy a uši, vstříc napnutému luku nejzkušenějšího bojovníka. Chvilka soustředění, jedno otevřené oko lukostřelce cílí na srdce zvířete. Tětiva brnkne a ostrý hrot pronikne hluboko do těla kvílejícího selete. Nářek se nedá poslouchat, citlivější povahy odvrací své pohledy a zakrývají si uši. Muž ještě několikrát bezcitně zalomcuje oštěpem v krvácejícím těle a pak prase položí na zem. Smrtelný kvik postupně slábne, tělo se znehybní. Sele položí na břicho a bambusovým nožem odříznou uši a ocas. To patří do mužské chýše, těm nejváženějším. Je až neuvěřitelné, jak dokáže být ostrý bambusový štěp. Pokud se otupí, stačí zubama odtrhnout nepotřebnou část a může se pokračovat..