Smrt je součást života - Daniové, Planeta lidí

Smrt je součást života

Kmen:
Dani
Datum návštěvy:
srpen 2019
Smrt je součást života - Daniové, Planeta lidí

V každé komunitě je smrt bližního velice silným prožitkem. Pohřby patří mezi největší události každého kmene a u Daniů tomu není jinak. V dnešní době už je pohřbívají do země po vzoru křesťanských misionářů nicméně stále ještě dochází k rituálním zabitím většího počtu prasat. Což je ještě stále pozůstatek animistické minulosti. Před příchodem misionářů se těla mrtvých obřadně pálila na hranici a smutek trval několik týdnů. Ti nejváženější, nebo nejodvážnější nebyli spáleni ale jejich tělesná schránka byla zvěčněna mumifikací…

Uzená mumie

Naše cesta za minulostí kmene Dani začíná ve vesnici Jiwika. Vyhlížíme z okna do okolních hor a všímáme se vesniček u hlavní silnice. Řidič hází blinkr doprava a kolem velké cedule JIWIKA MUMMY vjíždíme na bahnitou cestu. Sběratelé dobrodružství si asi objevení mumie dávného předka představovali jinak, nicméně je to jedna z mála možností, jak vyuzené torzo vidět na vlastní oči. Před nedávnou dobou jich bylo v Baliemském údolí více a to skoro v každé vesnici, Místní hovoří, že je ještě jedna možná ve vesnici Akima, potom Wogi, Musatafak, či Pummo. I když už je z této mumie v podstatě internetová atrakce i tak cítím při prvním spatření nádech minulosti. Na výšku má odhadem méně jak metr. Je černé, až lesklé barvy a působí velice křehce. Obyvatelé osady tvrdí, že je stará až 300 let, některé zdroje uvádí 250 let, nicméně antropologové se přiklání ke stáří maximálně 100 let. To už se asi nikdy nedozvíme. V každém případě je to nejcennější relikvie a odkaz minulosti. Místní se k ní chovají v patřičné úctě a vždy ji drží muž patřičného společenského postavení. Když není zrovna vystavena zraku obdivovatelů, je uschována v chatrči, kam nesmí nikdo ani nahlédnout. V knize Tamtamy času je proces mumifikace popsán takto:” Nakuřování začíná pět dní po smrti. Tělo zemřelého svážou do kozelce a připevní nad oheň. Plameny udržují celý týden, tělo pak nakuřují každý třetí den. Na pokožce bobtnajícího těla naskakují žárem puchýře, které propichují ratanovými trny a uvolňují tělesné tekutiny. Ženy otírají tělo travou a měkkou kůrou tak, aby nic z tělesných pozůstatků neodpadlo, protože by tak duši mrtvého pohltila země.”…

Mimue, Daniové - Planeta lidí

Iki palim - sekání prstů

Při příchodu do vesnice si jako obvykle se všemi zdravíme a podáváme ruce. Vždy to prolomí ledy a hned se člověk na návštěvě cítí lépe. Nejdříve přiběhnou děti a postupem času se dostáváme i k mužům a ženám. Systematicky procházíme mezi všemi vesničany a marně se snažíme zapamatovat jména. Najednou ucítím v ruce zvláštní kus masa a rychle ucuknu. Stařičká paní se začne smát a podává mi ruku znovu. Až nyní si všímám, že kromě nápadně chladné dlaně jí ještě chybí 4 prsty na ruce. Respektive u každého prstu jeden článek, palec měla celý. Hned vedle mi podává o něco mladší žena ruku se dvěma useknutými prsty. Dozvídáme se temnou, ještě nedávnou minulost každé ženy. O prsty přišly při obřadu Iki Palim. Když ženě v průběhu života zemřel někdo příbuzný, následující den ji jeden z mužů speciálním kamenným nástrojem odsekne článek prstu. Tento rituál se koná za plného vědomí ženy a k znecitlivění se používalo několika způsobů. Buď byla ruka znecitlivěna ranou do brňavky, nebo končetinu, či samotný prst na delší dobu zaškrtili. Při odkrvení se prst znecitlivěl a byl připraven k amputaci. Po odříznutí došlo k vypálení rány, aby se zamezilo krvácení. Amputovaný prst se na druhý den spálil v obřadním ohni, či byl vysušen a uložen na zvláštní místo. Pro vyjádření smutku si ještě ženy natíraly blátem celé tělo, včetně obličeje. To vše, aby odvrátily zlé a smrtichtivé duchy od dalších členů rodiny.

Další články ke kmeni