Arborové

Vesnice kmene Arbore na nás působila opravdu velmi skromně, chýše z klacků a sušené trávy ve vyprahlé okolní krajině. Pozorujeme ženy přicházející s kanystry jakési nahnědlé vody. Kde je zdroj téhle vody raději ani nemyslet. Naše džípy upoutávají značnou pozornost a kupa dětí se shlukuje kolem nás. Vypadají usměvaví a spokojení. Kolik vlastně těmto lidem stačí ke štěstí? Tato vesnice byla snad první, kde člověk normálního vzrůstu mohl vstoupit do chýše  a posedět s místními. Stropy mají neobvykle vysoké. Předsíň sdílí s domácími zvířaty, takže jsem seděl vedle kůzlete, přivázaného za nohu k tyči.  Bylo z naší přítomnosti očividně nervózni. Jazyková bariéra nám neumožňovala si s místními vyměnit alepoň pár slov, i tak na nás místní působili velmi přívětivě a nenuceně.