Země býků
Vyrážíme ráno z probouzejícího se Turmi. Každé brzké vstávání nám ulehčí vyhlášená etiopská káva. “Nejlepší na světě” tvrdí usměvavá servírka a my s ní musíme souhlasit. Máme před sebou cestu k jezeru Chew Bahir, přes kopce nám to zabere asi dvě hodiny. Záleží na terénu. Čas se tu obtížně plánuje, koneckonců jako v celé Africe. Přejíždíme vyprahlé kopce hamarského území a sjíždíme do mělkého údolí řeky Woyto. Společně s řekou Sagan zde tvoří deltu, která se vlévá do jezera. Místo, které je zdánlivě ideální k životu. Ano, pokud je optimální období dešťů. Při dlouhém suchu se příroda mění ve vyprahlou planinu. Vše je zde závislé na vodě. My přijíždíme v ideální dobu, stromy se krásně zelenají.
Vjíždíme do ohrazené vesnice a zastavujeme ve stínu. Stejně jako v ostatních osadách musíme počkat na místního překladatele a domluvit si podmínky vstupu. Narušili jsme poklidný chod vesnického života. Mladá dívka dojí krávu v ohradě z trnitých keřů, muži sedí ve stínu a starší žena právě přinesla dřevo na oheň. Jak naše auto zabrzdilo u velkého stromu u ohrady s dobytkem, všichni rázem přestali se svými aktivitami a přiběhli k nám. Dlouho je nikdo nenavštívil. Vzpomínám na svou první cestu do této oblasti v roce 2012. Mladé dívky byly holohlavé a ty starší zaujaly svými copánky. Těším se, až se dozvím více.
Zdatní obchodníci
Arborové patří do kušitské jazykové větve stejně jako sousední Konsové, Boranové, Tsamajové a Dasanechové. Nejen jazykem se odlišují od kmene Hamarů, se kterým jsou v trvalém konfliktu. Je zvláštní vnímat odvěkou rivalitu mezi znepřátelenými kmeny. Bojovali o vodu, o ženy, o svá stáda. Ale právě Arborové se nyní snaží se všemi vyjít v míru. V minulosti zprostředkovávali obchod mezi sousedními kmeny a lidmi z oblasti řeky Omo. Sami toho dokázali využít ve svůj prospěch a proslavili se v širokém okolí. Evropští cestovatelé z konce 19. století se ve svých záznamech podivovali nad jejich bohatstvím. Popisují ženy oděné v barevně zdobených kožených suknicích a s náramky z mosazi a slonoviny na rukou. Právě slonovina se stala jejich hlavním obchodním artiklem, na který si vytvořili monopol. Vesnice bohatly, rodiny vlastnily rozsáhlé pastviny a velká stáda dobytka.
Dodnes mají Arborové důmyslný systém organizace společnosti. Politické vedení se generačně dědí každých 40 let. Nová generace herr má čtyři věkové úrovně a musí projít speciálními složitými obřady. Vůdčí osobností je kyrnat. Ten má na starosti veškeré dění a ekonomickou prosperitu. Se svými rádci má právo na přerozdělování půdy a dobytka tak, aby vše bylo rovnoměrné a v harmonii. Každý se musí prací, případně majetkem podílet na chodu společnosti, na mezikmenovém míru a obchodu. Kdo tak nečiní, může být zbaven majetku a vyloučen z vesnice. Veškeré dění dozoruje duchovní vůdce kawot, který jako jediný může komunikovat s bohy a přinášet oběti. Před obdobím dešťů obětuje ovci, její ocas zahrabe na posvátném místě v suchém korytu řeky a žádá bohy o vodu. Budoucnost Arborů je tak v jeho rukou.
Duchovní život
Arborové věří v boha stvořitele celého světa Waq. V průběhu roku provádí řadu rituálních tanců a zpěvů na jeho počest. Odhání zlé síly a získávají jeho náklonnost. V oblasti se vypráví legenda, že v dávné minulosti napadl kmen strašlivý ďábel, ale lidé Arbore se ubránili. Pomohli jim duchovní vůdci s nadpřirozenými schopnostmi. Ti se i v dnešní době těší obrovské úctě a jejich síla je známá široko daleko. Dokonce do té míry, že pokud si duchovní z jiných kmenů nevědí rady, vyšlou do vesnice Arborů stařešiny s dary a žádají o pomoc. Také z toho důvodu se nikdo nepouští s Arbory do konfliktu. Vědí, že by se jim to nemuselo vyplatit.
Svatba
V Africe je svatba důležitým milníkem každého páru. Ve většině případů probíhají sňatky v rámci jednoho kmene mezi rodinnými klany. Arborové si mohou brát protějšky ze sousedních kmenů Borana a Daasanech. S Tsamaji je sňatek komplikovaný, protože neprovádí ženskou obřízku a s Hamary mají napjaté vztahy. Láska mladé lidi nasměruje, spojí, ale rozhodné slovo mají jejich rodiče. Když se chlapec zamiluje do dívky, nejprve ji musí představit rodičům a doufat. Někdy vybere nevěstu sám otec. Potom vyšle jednoho či více vyjednávačů šimagele do domu nevěsty, aby domluvili podmínky svatby. Předají dary a očekávají rozhodnutí. Otec dívky může přijmout, odložit, či odmítnout. V případě souhlasu se domluví na ceně za svou dceru, většinou to bývá 40 koz a 20 krav, případně tabák, med a čirok. Každý bratr dívky musí být obdarován jednou kozou. Potom domluví termín svatby, která trvá tři dny.
První den patří matkám. Ženy z celé vesnice slaví, tančí, zpívají a popíjejí tač, kvašený nápoj z čiroku. Oslavy trvají celý den a noc. Následující den je ve znamení otců, kteří se opět věnují oslavám a bujarému pití. Třetí den svatby patří mladým. Novomanželé se připravují na svatbu a jejich vrstevníci jim pomáhaji. Sejdou se všichni z dalekého okolí a vznikají nové lásky. Rodiny novomanželů zabijí čtyři ovce jako svatební hostinu a celý den se slaví, zpívá a tančí. Pozdě večer, nebo druhý den ráno je nevěsta rituálně obřezána svou matkou a odvedena do domu manžela. Tam je pro ně připraveno speciální jídlo: jehněčí ocas, který musí společně sníst a po té jsou jejich zápěstí svázána tenkým proužkem kůže jako symbol pevného spojení. Nadcházející tři měsíce nevěsta odpočívá a hojí se. Manžel zatím staví společně s ostatními muži z vesnice chýši pro svou novou ženu. Podle tradice může mít více manželek. Většina bohatých mužů má čtyři manželky a kolem dvaceti dětí. Každá bydlí ve své chýši.
Svobodné dívky jsou holohlavé jako symbol panenství. Před sluncem se halí do černé látky. Po svatbě si sundavají z nohou kovové obruče a nechávají narůst vlasy. Později si je splétají do širších copánků. Na krku nosí náhrdelníky z korálků a v uších hliníkové zavinuté náušnice. Kožené suknice zdobené korálky a kovovými cvoky vyměnili za látkové sukně. Muži většinou chodí v bílém a kombinují s moderním oblečením. Vždy mají u sebe stoličku, na které sedí a spí. Starší ještě mají na těle skarifikace, muži na hrudi a ženy na břiše. Mladí už se neřezají, jen se při zvláštních příležitostech malují po těle přírodními barvami. Mužská obřízka existuje jen u některých klanů.
Vesnice
Arbore znamená v překladu země býků. Stejně jako v okolních vesnicích jsou stáda dobytka největším bohatstvím. Muži se svými rodinami často nejsou, pasou krávy daleko od vesnice. Chýše mají tvar rozpůleného pomeranče. Nejdříve postaví skelet z kůlů a klacků a potom pokryjí suchou trávou a listy. Skoro každá stavba má před vstupem přístřešek, který slouží jako společenská místnost. V chýši jsou jednoduchá lože na zemi a ohniště. Obilí skladují v hliněných nádobách.
Život ve vesnici plyne jak má. Zatím se dokážou přizpůsobit nepřízni počasí a vlivům současného světa. Idylku přeruší jedině smrt. Na rozdíl od Karů nebo Dasanechů, nepohřbívají v blízkosti domovů, ale hloubí hroby daleko od vesnice. Tělo zemřelého zabalí do čisté bílé látky a společně s ním pohřbí i jeho osobní věci. Na počest odchozího zabijí kozu a do hrobu vloží tuk z obětovaného zvířete a jednu nohu. Majetek zesnulého včetně dobytka je rozdělen mezi syny, případně mezi ostatní členy vesnice.
