Masajská vesnice, NP Serengeti - Planeta lidí - David Švejnoha

Hrdí Masajové

Kmen:
Maasai
Stát:
Tanzánie
Datum návštěvy:
rok 2018, rok 2019
Masajská vesnice, NP Serengeti - Planeta lidí - David Švejnoha

Tanzánie je krásná země, hojně navštěvovaná turisty z celého světa. Velká část míří na Zanzibar, ale milovníci africké přírody touží po několika dnech strávených v NP Serengeti. Rozlehlé pláně plné divokých zvířat cyklicky migrujících do keňské Masai Mary. Dominantní kráter Ngorongoro je většinou zahalen do mlžných oparů. Kalderu obývají desítky druhů zvěře odříznutých od okolního světa. “Jak vznikl ten exotický název Ngorongoro?” ptám se řidiče. Brzy prý pochopím a lehce brzdí po kamenité cestě. Sjíždíme z kopce bujnou vegetací a postupně se nám odkrývá pohled do nekonečné savany. Podél cesty jde stádo asi dvaceti krav. Zastavujeme u nich a řidič vypíná motor. “Teď poslouchej…” Neslyším nic jiného, než zvuky kravských zvonců …. “ngoro ngoro ngoro ngoro ….” Za stádem pomalu a rozvážně kráčí vysoký muž oděný v červené látce ozdobený barevnými korálky. Masaj. Proutkem popožene nejpomalejší tele, zamává a v obličeji se mu rozzáří bílé zuby. Po chvilce se na horizontu objeví kruhová masajská vesnice.

Masajská vesnice, NP Serengeti - Planeta lidí

Masailand

Masajové patří do nilotické jazykové skupiny. Pocházejí z údolí řeky Nil v Jižním Súdánu, odkud začali putovat v roce 1000 n.l. směrem na jih. Od nepaměti byli pastevci, obávaní bojovníci a lovci. Vedli svá početná stáda africkou divočinou a bojovali s okolními kmeny, převážně s bantuskými ze západu. V polovině 19. století obývali velkou část východní Afriky od Viktoriina jezera po Indický oceán a většina se usídlila v Rift Valley. Od konce devatenáctého století odolávali agresivním vojskům britských kolonizátorů. Kolují historky o dvou udatných náčelnících, podle kterých jsou pojmenovány dva nejvyšší vrcholy hory Mt. Keňa. Britové zažívali horké časy a přišli o velké množství vojáků. Masajové byli postupně odsunuti do rozsáhlých savan hraniční oblasti Keni a Tanzánie. Na jejich území později vznikly Národní parky a byli donuceni přestat s lovem. Žijí zde na omezeném prostoru poblíž vodního zdroje a pasou svá početná stáda. V sušších oblastech jim vláda vyhloubila studny. Usedlý způsob života a zakázaný lov jim změnil priority. Někteří dostali práci jako stopaři a správci parku, jiní se napojili na rostoucí turistický ruch. Za usmlouvanou sumu předvádí tance, zpěvy, nechají nahlédnout do svých domovů a povypráví o kultuře. Mladí převážně touží po vzdělání a životě ve městě. Mobilní telefony kontrastují s hliněnými chýšemi. Všude tomu tak není, v odlehlejších končinách se stále snaží žít podle dávných obyčejů.

Masajský tanec, NP Serengeti - Planeta lidí

Boma

Zastavujeme pod jediným stromem vedle vesnice. Je krásná viditelnost, z dálky se k nám pomalu blíží stádo krav a dvě červené mužské siluety. Masajské osady “bomy” mají pravidelný kulatý půdorys. Obvod tvoří plot z trnitých, neprostupných větví, s jediným větším vstupem, který vždy na noc uzavřou. Je to účinná obrana před šelmami, které čekají na svou příležitost ulovit nějaký kus dobytka. Uprostřed vesnice je další kruhová dřevěná ohrada, kam naženou na noc svá stáda. V NP Serengeti mají Masajové se správou parku domluvu, že když náhodou lev zabije nějaké domácí zvíře, dostanou kompenzaci.

Pozice jednotlivých chýší má svá pravidla a dle postavení ženy má i její chatrč své správné místo. Masajové jsou polygamní národ, tedy každý muž může mít více manželek. Záleží na to, jak je bohatý, tedy kolik vlastní kusů dobytka. Jelikož masajští muži bohatí jsou, nemají o ženy nouze. První žena bydlí se svými dětmi napravo od vstupu do ohrady, druhá žena má chýši nalevo od vchodu, třetí žena pak opět napravo, ale o kus dál.

Masajská boma, NP Serengeti - Planeta lidí

Chatrče si staví ženy samy. Není to povinnost muže, ten má přeci dost práce s pastvou dobytka a ochranou vesnice, to je činnost na plný úvazek. Nejdříve si na zemi označí půdorys obydlí, který nebývá větší, než 3 x 2 m. Po navlhčení země do země zatlučou kůly, které tvoří obvodovou zeď . Do těch potom zapletou užší ohebné větve, které ohnou ke středu a utvoří konstrukci pro střechu. Po celkovém zpevnění začnou na skelet nanášet směs bahna a kravského hnoje s močí, kterou následně rukama vyhladí. Po vyschnutí se tak utvoří tvrdá krusta, která odolá i dešťům a ve velkých vedrech působí jako skvělý izolant. Uvnitř je tak o mnoho lépe něž venku.

Ženy staví chýši, Masajové

Úzký a nízký vchod kvůli bezpečí nikdy nevede přímo do obývací místnosti. Strop je velmi nízký, narovnat záda je nemožné. U nízkého stropu se drží i mlžný dým z ohniště, chybí okna i komín. Kouř okamžitě začne štípat v očích, nejlepší variantou je tedy sedět. Na jedné straně je jednoduché lože z proutí a sena, přikryté látkou nebo kůží. Občas je zde dělící přepážka, kde přes noc schovávají kůzlata a malé ovečky. V druhém rohu u ohniště jsou nádoby na vaření a zdobené tykve - kalabaše. Skladují v nich mléko či nápoj saroi.

Kalabaš
Tyto nádoby používají Masajové při výjimečných událostech. Plní směsicí kravského mléka a krve. Méně zdobené tykve využívají k uskladnění kravského mléka. Nádoba má krásnou patinu a zdobený pruh kůže s korálky.

Saroi je směsice kravského mléka s krví, která má vysoké výživové hodnoty a v nejtěžších chvílích tvoří jedinou potravu Masajů. Muži chytí krávu a podvážou krk tak, aby naběhla krční žíla. Tu pak pomocí krátkého šípu nastřelí a krev odtéká do připravené tykve. Jinde zase žílu naříznou. Následně smíchají s čerstvě nadojeným mlékem a nápoj je připraven. Občas do svého jídelníčku přidají hovězí maso, případně luštěniny či obilniny, které ženy seženou na tržišti.

Shuka

Dříve byli Masajové zahaleni do hnědých hovězích kůží, na krku nosili těžké kovové náhrdelníky. V dnešní době je typickým oděvem baravná deka, nejčastěji červená s kostkovaným vzorem zvaná shuka. Na krku se chlubí bohatě zdobenými, korálkovými náhrdelníky s knoflíky a kovovými plíšky. Náušnice nosí po celém obvodu ucha. Patrný je vytažený ušní boltec, který postupně roztahují pomocí dřevěných špalíků, nebo třeba víček od PET lahví. Masaj by nikdy neměl své ozdoby sundat a to ani ve spánku. Bohatší a moderní muži neustále kontrolují své digitální hodinky, ačkoliv čas pro ně nemá žádnou hodnotu. Zrak si chrání slunečními brýlemi. Při slušném signálu občas pípne smska. Nejvíce se parádí mladí bojovníci. Dlouhé vlasy spletené do tenkých dreadů si mažou hlinkou smíchanou s máslem. Ženy jsou většinou holohlavé. Na holení používají žiletku, stejně jako na seřezávání nehtů. Zajímavým praktickým doplňkem oblečení jsou sandále z pneumatik.

Masajské obuv z pneumatiky, NP Serengeti - Planeta lidí

Engai

Sopku Ol Doinyo Lengai nazývají Masajové jako Horu bohů. Právě tam se usídlil bůh Engai který stvořil masajský lid. Když se zlobí, chrlí lávu, naposledy v roce 2007. Kdysi dávno Masajové vynášeli živé ovce a kozy na vrchol, aby je vrhli do kaldery jako obětinu. Bůh stvořil Masaje společně se stády krav a dal jim k dispozici rozsáhlé pastviny. Půda je posvátná a proto do ní Masajové nesmí zasahovat. Neobdělávají půdu, nekopají studny, dokonce ani nepohřbívají do země. Půda musí zůstat neporušená a zdravá, aby plodila stravu pro obrovská stáda skotu. Ta zase tvoří obživu pro Masaje. Vše souvisí se vším, vše má smysl...

Rozdělávání ohně, Masai - NP Serengeti - Planeta lidí

Literatura ke kmeni