Kočovní Fulani

Když jsme opustili kmen Buduma na jezeře Čad, vydali jsme se asi 40 km na východ ke Sloní skále, výraznému skalnímu útvaru, který svým tvarem skutečně připomíná slona. V jejím okolí leží napajedla, kam se sezónně stahují kočovní Fulani se svými stády. Zde jsme nahlédli  do života komunity Yayai. Jejich obydlí dokonale odráží neustálý pohyb a kočovný způsob života. Dočasné přístřešky zvané ferik tvoří větve akácií a pletené rohože, někdy doplněné plachtou proti slunci. Celý tábor během hodiny sbalí na hřbety oslů. Výrazným znakem Fulaniů jsou tetování a skarifikace na tvářích mužů, žen i dětí, často v podobě křížků a čárek. Jizvy tu nejsou vnímány jako zranění, ale jako vědomá kultivace těla a součást identity.

Naše cesta vedla na východ přes krajinu kmenů Hadjerai v okolí posvátných hor Guéra a setkání s kočovnými Wodaabe u městečka Rafout bylo střetem dvou odlišných světů. Tato podskupina kmene Fulani sem dorazila ze Středoafrické republiky, jak vyprávěl její zakladatel, vysoký muž s výraznými ochrannými symboly ve tváři, které nesly i jeho dcery. Wodaabe mají jen to, co unesou, přesto působí klidně a vznešeně. Mobilní telefon v jeho kapse byl jediným prvkem současnosti, jinak dominoval tradiční oděv v hluboké indigové barvě, která je symbolem bohatství a vyššího postavení. Ženy nosí složité účesy z drobných copánků, jejichž styl napovídá o rodinném stavu a zároveň opticky prodlužuje tvář, což odpovídá jejich ideálu krásy. Fulani o sobě říkají, že jsou nejkrásnějšími lidmi Afriky. Náhrdelníky z korálků, kostí či mušlí mají nejen estetickou, ale i ochrannou funkci.