Zdobení jako symbol

Podobně jako u komunit žijících v povodí řeky Xingu je i pro Kayapó zdobení těla výrazným prvkem identity. Malba a ozdoby nejsou pouhým krášlením, fungují jako vizuální jazyk, který vypovídá o tom, kdo člověk je, v jaké životní fázi se nachází, k jakému příbuzenstvu patří a případně jakou hraje roli v konkrétním rituálu. Tato praxe se řídí dávnými tradicemi, které se předávají po generace. Ačkoliv do oblasti proniká moderní oblečení a dekorace, tak se při konání důležitých událostí vrací ke svému původu. Je to nezbytné pro udržení vlastního sebeurčení v jinak globalizovaném okolním světě. 

Malování na tělo

Umění malování na tělo je od nepaměti doménou žen a úzce souvisí s jejich prestiží i společenským postavením. Jen ty nejzkušenější umělkyně dokážou vytvořit na těle člověka propracované obrazce, které mají kulturní význam a dodržují přesná pravidla komunity. Barvy vznikají z rostlin a plodů okolní savany. Černý pigment se získává ze šťávy nedozrálých plodů Genipa americana, který na kůži zoxiduje a vydrží výrazný až dva týdny. Červená barva pochází ze semen urucum, latinsky Bixa orellana, jehož ostnité tobolky ukrývají desítky oranžově červených semen s intenzivním zbarvením. Ten se snadno rozmíchá do pasty a nanáší na kůži nebo vlasy, přičemž kromě rituálního významu chrání před hmyzem, sluncem a drobnými kožními problémy.

Černá barva většinou dominuje a pokrývá velké plochy na těle v pečlivě propracovaných detailech. Vzory tvoří geometrické čáry, šrafování, trojúhelníky a motivy připomínající například želví krunýř, hadí kůži, krovky brouků či rybí šupiny. Každý motiv má svůj název i přesně stanovené použití. Červená představuje energii, vitalitu a životní sílu a často doplňuje černou ve výrazném kontrastu. Kombinace obou barev se řídí jasnými pravidly a používá se k vyjádření konkrétní situace, jako je třeba narození dítěte, dosažení dospělosti nebo období truchlení. Hromadné malování probíhá především při slavnostech, rituálech a během komunikace s duchy. Nic není nahodilé. Každá čára a každá vrstva má svůj hluboký význam a vypráví osobní příběh nositele.

Ozdoby z peří

Péřové ozdoby Kayapů patří k tomu nejpůsobivějšímu, s čím se člověk v Amazonii může setkat. Nejvzácnější jsou široké kruhové čelenky ze zářivě žlutého peří, doplněné dlouhými tmavšími pery vybíhajícími z čela. Podle některých vyprávění představuje kruh vesmír a delší pera symbolizují cestu, po které kdysi sestoupili předci Kayapů z nebe na zem. Když se na to ptáme starších, někteří vyprávějí dávné legendy, jiní už přesný příběh neznají. Je ale cítit, že samotný původ není tak důležitý jako význam, který čelenka svému nositeli dává.

Část čelenek je stará desítky let a dědí se jako cenné rodinné předměty. Některé typy peří mohou nosit jen lidé s určitou rodovou linií nebo společenským statusem. Jiné se objevují pouze na hlavách významných řečníků nebo vedoucích rituálů. Kayapové mají rozdílné druhy čelenek pro různé situace. Od skromnějších každodenních ozdob po velké ceremoniální kusy. Ty nejhonosnější vznikají při svatbě. Nevěsta i ženich jimi září během obřadu a po slavnosti se čelenky tradičně předávají ženichovu otci, který je uchovává jako součást rodové paměti.

Krmení ptáčat

Při našem putování mezi indiány centrální Brazílie jsme často přemýšleli, odkud berou takové množství barevných per. Lov dospělých papoušků je i pro zkušené lovce náročný, takže původ musel být někde jinde. Odpověď přišla brzy. Jedno odpoledne náčelník přinesl papírovou krabici a v ní k našemu překvapení drobná mláďata papoušků. Rozžvýkal maniokovou kaši smíchanou se semeny a jedno po druhém krmil z úst přímo do zobáčku. Takto je krmí i několikrát denně, aby rychle sílila. Stravu pravidelně obměňují, přidávají různé druhy semen, plodů a ořechů, později krmí i larvami hmyzu, aby mláďata získala dostatek bílkovin. Indiáni dobře vědí, po jaké potravě mají mladí papoušci nejzářivější zbarvení peří.

Díky této péči si papoušci zvyknou na lidskou přítomnost a stanou se přirozenou součástí života ve vesnici. Kayapové tak mají trvalý zdroj barevných per pro své ozdoby. Podle svých slov papouškům pera nevytrhávají, ale sbírají ta, která sama opadají při přirozeném pelichání. U arů navíc znají jejich přirozené cykly výměny peří a podle nich plánují výrobu důležitých ceremoniálních ozdob.

Korálky

Významnou roli hrají korálkové ozdoby. Tradičně vznikaly z rostlinných vláken, semen, zubů a drápů zvířat, či kamenů. V poslední době je postupně nahrazují skleněné a umělé korálky z dovozu. Dlouhé mnohořadé náhrdelníky často doplňují širokými korálkovými ozdobami v pejotovém vzoru, které nosí přes hrudník a paže. Pečlivě navlečené korálky vytvářejí pravidelné geometrické motivy, často v barvách konkrétních klanů.

Dalším charakteristickým znakem Kayapů je osobitý ženský účes. Ženy si vyholováním rozšiřují pěšinku až k temeni hlavy. Důvod jsme se nedozvěděli, prý to tak ženy dělaly od nepaměti.

Botoque

Velkou zvláštností je mužská ozdoba botoque. Jde o hliněný nebo dřevěný talířek vložený do spodního rtu. Podobnost s tradicí u žen kmene Mursi a Surma v Etiopii je čistě náhodná. Tento talířek nosili pouze nejváženější muži komunity, tedy mluvčí vesnic, významní rituální vůdci a muži s hlubokou znalostí tradic. Velikost talířku přímo ukazovala společenské postavení a byla symbolem odpovědnosti, kterou si člověk získal svými činy a respektem.

Zavedení botoque přicházelo až ve chvíli, kdy se u mladého muže naplno projevily výjimečné vůdčí schopnosti. V rámci iniciačního procesu se propíchnul spodní ret a vložil malý dřevěný kolík, který se po zhojení nahradil prvním talířkem. Tradice dnes téměř zanikla, ale podle slov náčelníka v naší vesnici botoque stále nosí někteří muži v odlehlých regionech. Nejznámějším nositelem je náčelník Raoni Metuktire, jehož podoba s botoque se stala mezinárodním symbolem Kayapů i jeho vytrvalého boje za práva indiánů a ochranu Amazonie.

Současnost

Pejotové vzory korálků, ozdoby z peří, malby z genipapa a urucumu, tradiční účesy i ceremoniální doplňky tvoří propojený celek, který Kayapové používají k vyjádření hrdosti na svůj vlastní původ. 

U mladších lidí zejména z okrajových nebo častěji kontaktovaných vesnic se objevují změny. Mnozí už nosí moderní oblečení a jednoduché komerční ozdoby. Čím dál častěji používají napodobeniny tradičních dekorací, protože původní předměty prodali, nebo v komunitě postupně mizí stará zručnost jejich výroby. Tradiční estetika tak stále žije, ale přetváří se, a u některých mladých Kayapů ustupuje směrem k praktičtějšímu či modernějšímu vzhledu.