Tuvan

Tuvinci, kočovný turkický národ, tvoří více než tři čtvrtiny populace republiky Tuva. Ta patří mezi nejodlehlejší místa Ruské federace. Rozlohou je dvakrát větší než Česká republika, ale počtem obyvatel je menší než Brno. Po rozpadu Sovětského svazu začali Tuvinci usilovat o samostatnost a znovu objevovat své kořeny a potlačované tradice. Většina z nich vyznává tibetský buddhismus nebo tradiční šamanismus a  převažujícím způsobem obživy nadále zůstává kočovné pastevectví. Většina sice již  žije ve městech, ale mimo ně žijí Tuvinci nadále v jurtách nebo jednoduchých chatkách a hovoří vlastním jazykem. Pastevci dojí a zpracovávají mléko, jednou týdně zabijí pro svoji potřebu ovci. Dnes už kupují čaj, kávu, těstoviny a chleba. Nic jiného k životu nepotřebují. Lovit divokou zvěř mohou jen po složení zkoušek a obdržení povolení pro držení zbraně. Rybolov není nijak kontrolován, každý může ulovit ryb, kolik uzná za vhodné, navíc je může i prodávat. Přibližně uprostřed srpna Tuvinci v duchu pasteveckých tradic slaví svátek Naadym. Svátku předchází šamanské rituály a probíhá za účasti místních politiků. Hlavním programem jsou závody na koních, lukostřelba a bojový zápas chureš. Zápasníci bojují v krojích a vítězové se těší velkým poctám. Součástí je také klání o nejlepší jurtu, nejkrásnější kroj nebo koňskou výstroj. 

Tuvinci jsou proslulí hrdelním zpěvem, při kterém dokáže jeden zpěvák zpívat současně dva i tři tóny. Odedávna si tak zpříjemňovali dlouhou cestu na koních,  při ohni se zpívají písně veselé, milostné nebo opěvující krásy okolní přírody dětem pak ukolébavky, ve kterých vypráví příběhy a bajky. Také šamani jsou zpravidla vynikající zpěváci, bubnováním a zpěvem prosí jednotlivé duchy štěstí o dobrou budoucnost nebo zpívají písně zasvěcené mrtvým.