Kmen Karo - Umělci divočiny | Planeta lidí

Umělci divočiny

Kmen:
Karo
Datum návštěvy:
listopad 2021
Kmen Karo - Umělci divočiny | Planeta lidí

Nejmenší kmen v oblasti řeky Omo. Jejich počet se odhaduje na 1 500 a žijí ve třech velkých vesnicích Korcho, Dus a Labuk. Historicky a kulturně patří do stejné etnické skupiny jako Hamar, Banna a Bashada. Legenda vypráví, že pastevci hledali vodu pro svá stáda. Jednoho dne se z pastvy vrátil býk, který měl mokrá kopyta a břicho plné vody. Muži zpozorněli a rozhodli se býka na druhý den následovat. Ráno vyrazili za býkem a ke svému překvapení došli k řece Omo, kde se usídlili. Ostatní jim začali říkat “Kara” - Ti, kteří jedí ryby. Část skupiny zůstalo ve vnitrozemí a ti si říkali “Bashada” - Ti, kteří zůstali v ústraní.

 

Současnost už tak pohádková není. Před návštěvou vesnice nás všichni odrazovali. Je na nich nejvíce znát vliv turistického ruchu a souvisejících příjmů. Už v roce 2012, při první návštěvě si vzpomínám, že nás ve vesnici Korcho bylo asi 6 aut a pózující domorodci nevěděli kam dřív skočit. Díky manažerovi, který měl program pod palcem jsme se dostali na řadu i my a mohli si zaplatit pár vytoužených snímků. I dnes, když se blížíme do stejné vesnice, posloucháme řeči o divadle, o zkaženosti a všudypřítomné špíně a alkoholu. Za co taky utrácet trvalé příjmy od turistů. Zajímá nás, jaká bude realita v době covidové. 

Dnes

Vjíždíme do vesnice pozdě odpoledne. To je nejlepší světlo. Osada má skvělou lokalitu s výhledem na meandr řeky Omo. Zapadající slunce vše barví dozlatova. Stojíme na hraně svahu a užíváme si nádherné výhledy. Z romantického snění mne vytrhne pohled na potrubí, vedoucí dole k řece. Co to je?!! “To je zavodnění bavlníkových plantáží” dozvídáme se od anglicky mluvícího studenta, který se ujal role průvodce. Projekt je ale pozastaven. Naštěstí. Některé plantáže ale fungují, jiné se plánují. Podobné stavby, které ve většině případů staví čínské společnosti, jsou největším ohrožením pro kmeny, které tu dlouhá staletí žijí. Vláda rozprodává lukrativní pozemky nadnárodním firmám a budoucnost lidí nikoho nezajímá. Přijdou o vodu, o pastviny, o úrodnou půdu a vystaví se silnice. Jak to může dopadnout? Z nahoty do triček, z chýší do slumů. Bráníme se unáhleným soudům. Necháme to na debatu u piva. Přichází k nám mladá maminka s nádherně pomalovaným obličejem a zajímavým “kuličkovým” účesem.

Kmen Karo - Umělci divočiny | Planeta lidí

Krása je základ společnosti

Krása je pro Kary nejdůležitější. Dlouhé generace se starají o svůj vzhled s největší pečlivostí už od útlého dětství. V Africe je malování těla i obličeje výrazem duchovních a společenských hodnot. Specifické tvary a kombinace barev naznačují sociální postavení jedince. Ženy tak demonstrují svůj věk, jestli jsou vdané či svobodné, kolik mají dětí, případně jestli je manželkou náčelníka. Oblíbeným motivem jsou tečky na obličeji, odkazující na pestré zbarvení perliček. Jako barvivo slouží materiály z okolní přírody. Extrakty ze semen, či kořenů, vápenec, dřevěné uhlí, nebo železité písky, které se smíchají s vodou nebo tukem. Mladé dívky si vlasy upravují dle svého uvážení, ale tolik typický účes z kuliček hlinky mohou nosit až po svatbě. Na krku nesmí chybět bohaté náhrdelníky z korálků. Ty skleněné pochází od arabských obchodníků, možná i z České republiky. Novodobé se sem dováží v kontejnerech z Číny. Dalšími materiály do náhrdelníku jsou semena ensetu ( příbuzného banánovníku ) a dalších rostlin či ulit zavinutců. Ve spodním rtu nosí ženy různé kovové tyčinky, občas se hodí i hřebík. Muži věnují svému zevnějšku minimálně stejné úsilí jako ženy. Využívají hlavně světlý jíl, či rozdrcený vápenec, který si nanáší na celé tělo. Pruhy připomínají zebru, či hřívu lvího samce. Kruhy a otisky dlaní jsou výtvorem bujné fantazie. Vše dovrší bílé pštrosí pero ve vlasech jako symbol odvahy a čistoty. Při významných obřadech tak tvoří všichni obyvatelé vesnice pestrou směsici barev a obrazců. Přípravy mohou trvat několik hodin. Jedinci, kteří zanedbávají svůj vzhled, jsou vyloučeni ze společnosti. Ale takových moc není, protože "Být znamená skvěle vypadat".

Ženy kmene Karo, Planeta lidí

Bull Jump

Skákání přes býky. Stejně jako u početnějšího kmene Hamarů je bull jump nejdůležitějším obřadem v životě mladých chlapců. Rozdíly tu ale jsou. Karové pořádají hromadné slavnosti  pro více iniciovaných chlapců a to jednou za několik let. Hamarové jich pořádají více za rok, vždy pro jednoho dospívajícího mladíka.  Poslední bull jump se zde konal v květnu tohoto roku pro 27 nastávajících mužů ve věku 18 - 19 let. O místě a termínu rozhoduje rada starších mužů ve zvláštním domě zvaném “mermer”, kde se řeší veškeré dění ve společnosti. Dětem a ženám je vstup zakázán.

 

Přípravy jsou velice nákladné a trvají mnoho dnů. Iniciovaní mladíci musí na týden nazí odejít do buše a dokázat tak svou soběstačnost a odvahu. Budoucí pozice dospělého muže není jednoduchá a musí prověřit svou způsobilost. Pár dnů před obřadem přichází do vesnice první návštěvníci a všichni plánují velký den. Ten začíná brzy ráno. Všichni se zdobí, ženy a dívky začínají tančit, muži ve stínu popíjejí kukuřičné pivo. Příbuzné dívky iniciovaných chlapců se nechávají šlehat přes holá záda ohebnými pruty. Na rozdíl od Hamarů jen “jako” bez krve a rozsáhlých jizev. Do vesnice postupně přicházejí mladíci, zocelení několikadenním pobytem v divočině. V pozdním odpoledni ještě probíhá obřad nekurti, při kterém se obětuje ovce a z vnitřností se věští průběh následujících hodin. Nervózní mladíci jsou stále nazí, pouze přes trup mají pruhy z lýka. Na prostranství muži řadí rozdivočelé býky těsně za sebou. Jejich chvilka přichází. Musí čtyřikrát přeběhnout přes těla seřazených býků tam a zpět a nesmí spadnout. Jedině tak se dovrší jejich dospělost, jsou hodni nosit zbraň, mohou si vybrat první manželku a získávají přístup na posvátná místa. Svojí třínohou stoličku mohou vyměnit za stoličku s jednou nohou. 

Muž kmene Karo, Planeta lidí

Mingi - nečisté děti

Praxe, která vhání slzy do očí. U kmene Karo je mingi od roku 2012 pouze temnou minulostí, ale někteří antropologové předpokládají, že stále tajně probíhá v odlehlých vesnicích kmenů Hamar a Banna. Nikdo o tom nemluví. Děti, které byly prohlášené za minji, musely podle starých tradic zemřít. Jedná se o jedince, kteří se narodili nemanželskému páru, případně manželskému páru bez předchozího požehnání kmenovými stařešiny. Při narození dvojčat bylo za minji prohlášeno alespoň jedno z nich, pokud ne obě. Pro Evropana nejabsurdnějším důvodem bylo, že začaly novorozenci růst dříve horní zuby, než spodní. Miroslav Černý ve své knize "Pátá rovnoběžka" důvody popisuje takto: "Podle kmenových tradic jsou některá stvoření posvátná a jiná nositeli zla. A o tom, do které skupiny patří, rozhoduje právě pořadí, v jakém se jim klubou zuby. Zatímco krávy a ovce se řadí do první kategorie (zuby se u nich objevují nejdříve v dolní čelisti), osli, koně a hyeny patří do kategorie druhé (zuby jim raší nejdříve z čelisti horní). Lidské bytosti jsou obecně vnímány jako posvátné. Odlišnost však znamená zlo..." Prokleté děti byly následně zabity utopením v řece Omo, zadušením hlínou, nebo ponecháním v buši. A proč? Protože kdyby žily, mohly přinést vesnici smutek, katastrofu, sucho, hladomor a nemoci.

 

Lale Labuko, bojovník za životy těchto dětí, pochází z vesnice Dus. Sám poprvé spatřil zabití dvouleté holčičky ve svých 15 letech. Byla utopena. Později se od své rodiny dozvěděl, že takto zemřely i jeho dvě starší sestry. Nikomu o tom nesměl říci. Chtěl to změnit. Zvolil cestu obzvláště obtížnou, protože musel bojovat proti tradicím, které byly zakořeněny v mnoha generacích. Přesvědčit kmenové stařešiny se zdál být nereálný úkol. Odsoudili ho a vyhrožovali smrtí. Nakonec se podařilo přemluvit nejvlivnější náčelníky, aby v roce 2012 odhlasovali zrušení tohoto obyčeje. Vznikla organizace Omo Child, která za dobu své existence zachránila více jak 50 dětí, které nyní žijí v mírumilovném prostředí s možností vzdělání.

Kmen Karo - Umělci divočiny | Planeta lidí

Život ve vesnici

Stejně jako okolní kmeny Karové žijí v polygamních svazcích. Počet manželek závisí na velikosti stád koz či krav. Za mladou dívku musí zaplatit 127 koz, nebo 13 krav. Sňatek nejprve musí schválit rodiče a rada starších. Muži Karo se mohou ženit s dívkami Hamarů, nebo Bashada, ale první manželka musí být vždy Karo. Mladá dívka si může sexuálně užívat, ale po svatbě musí být svému muži věrná. Žena se potom stará o celou domácnost a děti. Muži dohlíží na pastvu a obranu vesnice. Žijí převážně ze zemědělství, poblíž řeky obdělávají políčka čiroku, kukuřice a fazolí. Stravu si zpestřují občasným lovem ryb. 

 

Jejich největšími nepřáteli jsou Nyangatomové a všudypřítomné kalašnikovy vztahy ještě zostřují. Nejbližší nepřátelská vesnice je vzdálená 17 kilometrů. Poslední konflikt se prý udál na začátku roku, kdy opilý Nyangatom zabil mladého chlapce Karo. Nyní je ve vězení. Život mladíkovi to ovšem nevrátí. Neustále přemýšlí o odplatě, ale netroufnou si. Nejradši by žili v míru.

 

Zdroj: 

Ethiopia, Omo river - Roman Burda, odkaz zde.

The amazing south Omo Valley - Addisalem Habtamu, odkaz zde.

Galerie ke kmeni