Lovci lebek - Asmat, Západní Papua

Lovci lebek

Kmen:
Asmat
Lovci lebek - Asmat, Západní Papua

Asi 65 000 Asmatů žije v poloslané deltě, která naděluje ryby, želvy, kraby i garnáty. Asmati byli vždy nejobávanější lovci lebek a kanibalové. Základem života je pro ně smrt nepřítele. Asmat-ow znamená „opravdoví lidé“ na rozdíl od duchů předků a zvířat. Pro utišení duchů jsou důležité velké dřevořezby, bohaté hostiny a války. Lidská hlava je silný zdroj energie, největší moc mají lebky slavných bojovníků. V noci se stává lebka „polštářem“, ve spánku je člověk vůči nadpřirozeným silám bezbranný. Lebky obětí kanibalských nájezdů zvýrazňuje včelí vosk v očních důlcích, do kterého se vtlačí šedomodrá semena Jobových slz a rudá semínka révy. Temeno lebky zdobí pera kakadu. Lebky předků se od lebek ukořistěných v boji dají snadno rozeznat. Lebka kořisti nemá spodní čelist, ženy ji nosí jako náhrdelník (viz foto). Na temeni je velká díra, kterou se vyjímal mozek.

Smrt a magie

Lovci lebek vybíjeli asi dvacetinu lidí. I ostatní smrtelné kosy mají v oblasti drtivý záběr. Dětská úmrtnost dosahuje dvou třetin. Gigantický krokodýl terorizoval asmatskou vesnici Piramat. Když konečně mohutného predátora ulovili, byl 7 metrů dlouhý. Vědělo se o 55 lidských obětech, které zabil. V jiném příběhu krokodýl sežral spoustu domorodců, než někdo našel vyřezanou figuru krokodýla, přivázanou k tyči v řece. Když ji zničili, zabíjení skončilo. Černá magie soustředěná na ďábelské dřevo potřené bylinami prý donutí krokodýly, aby zabili každého, kdo vejde do řeky. Asmati se vyznají v umění kouzel a magie. Čarodějnické schopnosti se předávají z matky na dceru.

Kánoe

Ve válečných rituálních kánoích muži pádlují ve stoje.Dlouhé pádlo zakončuje vyřezaná hlava, která připomíná smrt, vyžadující odplatu. Ženské kánoe jsou menší a lépe se ovládají, ženy v nich při pádlování klečí, nebo sedí. Tsji mbu je obřad spojený s vyřezáním velkého počtu kanoí. Primitivními nástroji z kostí, pařátů kasuára, ulit mlžů a kančích klů se dalo dřív opracovat jen měkké dřevo. Kameny Asmati získávali od nomádů výměnou za ságo, mušle, vápno, nože z kostí a rajčí peří. První železo sem bílí lidé přinesli až v padesátých letech. Kosti dnes nahrazují zploštělé hřebíky a kovová dláta. Ulity mlžů jsou ale stále oblíbené, výborně se s nimi oškrabává a leští. Někde zůstávají nástrojem na rytí i pařáty kasuára. Dřeva je dost, ale barev se nedostává. Asmati ctí tři základní s magickými vlastnostmi. Bílá mihi vzniká pečením ulit mlžů mezi vrstvami páleného dříví.Drcený popel smíchaný s pery papoušků a ulitami dává bílý prášek. Červená wasah se získává z jílu na horním toku. Jíl se pomalu peče nad ohněm, až získá červený odstín, pak se uskladní v bambusu. Červená je oblíbená barva pro zvýraznění očního okolí, dodává divoký vzhled. Červené pruhy po stranách kánoe udělují rychlost. Černá sosok je z drceného dřevěného uhlí a je výborná na vlasy a vyřezané postavy. Muži ji míchají s uzeným tukem ještěrek a malují se kolem očí, jsou pak více žádoucí pro ženy. Do ozdobné přídě vyřezává specialista wow ipit hlavy předků, ptáky a zvířata. Celá kánoe se natře bílým vápnem z lastur, postavy zvýrazní saze a do děr na okraji lodi se vsadí chomáčky ságových listů. Oheň dřevo vysuší, vytvrdí a učiní je lehčí. Pak se loď převrátí a šaman přejde s mušlí v ruce od zádi k přídi a podél kýlu udělá čáru, aby osvobodil ducha kánoe. Loď může konečně na řeku.

Asmatské kanoe - Rudolf Švaříček

Válečné rituální kanoe. Foto: Rudolf Švaříček

Jeu

Mužská chýše jeu je dlouhá přes šedesát metrů. Bývá obrácena k řece, stává v jejím ohybu, odkud lze nejlépe spatřit cizí kánoe. Každý zde má svůj vchod a vlastní ohniště z říčního bahna. Ve vesnicích žije asi stovka lidí, což zvyšuje celkovou bezpečnost. Stavebním materiálem je nipa, štípané ságové listy a kořeny pandanu. Vše, včetně doškové střechy, je svázáno ratanem. Každý klan si udržuje velkou chýši jeu, kde muži konají zásadní rozhodnutí jak provést útočný nájezd, kdy bude slavnost…. Tady žije mystika a vyřezávají se rituální sochy ,navazuje se spojení s mrtvými a konají rituály. Důležitou slavností je jeu pokmbu, obřad  zasvěcený novému jeu, kdy se celou noc bubnuje, tančí a hoduje. Ženy žijí v malých, samostatných chatrčích, postavených mezi jeu. Do mužských chýší nesmí.

Jeu, mužská chýše - Rudolf Švaříček

Mužská chýše Jeu. Foto: Rudolf Švaříček

Bisj

(bíš) je nejmocnější totem související s lovem lebek. Až deset metrů vysoký kůl předků má tři části. Zužující se podstava k zasunutí sloupu do země připomíná vztyčený člun. Střední část je z asketických postav, které stojí nad sebou. Mají jména zavražděných předků, kteří obývají Safan, svět duší. Připomínají odplatu vyžadovanou duší zemřelého. Křídlo tjemen (čemen) symbolizuje úd jako sílu a znovuzrození. Jeho přehnaná velikost zvýrazňuje důležitost penisu. Falický symbol zastrašuje a vyjadřuje nadřazenost nad nepřítelem. Od výběru stromu až po dokončovací tahy se konají obřady. Strom se slavnostně porazí a bojovníci jej nesou do jeu, kde začínají opravdové řezby. Nakonec se nabílí a postavy zvýrazní černou a červenou barvou. Závěrečný rituál se koná při zapouštění bisj do země před mužskou chýší. Muži předstírají boj a ženy tančí a křičí, aby vyplašily duše předků. S velkým povykem potom odnášejí kůl na ságovou plantáž, kde se rozbije a nechá vyhnít. Jedině tak může duch přejít z bisj do ságových kmenů a zajistit tím dobrou sklizeň. Zatímco měkké dřevo rychle hnije, „železné dřevo“ s narůžovělým odstínem vydrží,jen zhnědne. Bisj mbu je oslava kultu mrtvých a připravuje se na ní množství totemů. Rituální cyklus s totemy vrcholí bojovým nájezdem. Asmati ztotožňují stromy s člověkem, kořeny představují nohy a plody hlavu. Je třeba ukořistit co nejvíce hlav jako plodů.

Jipae

jsou zvláštní „chlupaté obleky“, mající „nadpozemský“ tvar. Dlouhé rituální kostýmy zakrývají téměř celou postavu. Slouží obřadu zasvěcení a dělají se v utajení, odhalují se až během obřadu. Konstrukce z ratanu a proutěného pletiva je potažená malovaným pláštěm vázaným z lýka. Masky mají jména mrtvých a sehrávají role předků, napodobují jejich gesta. Slavnost masek je šťastná událost pro vesnici, ale opravdová slavnost mbi pokmbu se odehrává jen zřídka. Nejprve se z džungle vynoří první osamocený „duch“, ale je zahnán zpět. Se soumrakem vyvede šaman z džungle maskované duchy, kteří na cestě do jeu tančí a zpívají: „Ó duchu, vyjdi z džungle. Následuj toho, kdo Tě vede. Tanči a vesel se s námi celou noc, neboť přicházíš, abys nám přinesl sílu, odvahu a plodnost“. Některé masky jsou tak velké, že je musí nést několik mužů. Všichni slaví, hodují, tančí a zpívají až do úsvitu, kdy se duchové vrací do džungle.

Štíty

Štíty dodávají sílu a odvahu. Někteří válečníci chodí do boje jen se štítem a oštěpem, luky a šípy mají jiní. Červená barva symbolizuje krev, která bude prolita. Tajemné vzory mají takovou moc, že mohou nepřítele paralyzovat strachem. Válečné rituální štíty jamasj jsou z jednoho kusu dřeva včetně madla a mají i přes dva metry. V pobřežních oblastech se dělají ze širokých kořenů mangrove, které se přirovnávají k lidem, protože z nich teče červená míza jako krev. Stejné kořeny se používají jako telegraf džungle. V horách jsou materiálem deskové kořeny stromů. Podle stylů řezby se území Asmatů dělí na čtyři oblasti. Rozdíly mezi nimi nejlépe ukazují právě štíty. Severozápadní kmeny se kloní ke složitým vzorům složeným z mnoha malých motivů, objevuje se plochý motiv rejnoka. Štíty centrální oblasti Asmatů mají větší jednodušší vzory a často zobrazují lidské motivy. Obvykle je zdobí ratanové střapce, nahoře je malá trojrozměrná postava. Štíty oblasti Citak v okolí řek Sengo a Dairam mají velké geometrické vzory, často zdánlivě květinové. Vrchní část není vyřezávaná, zdobí ji různobarevné plochy. Štíty severovýchodní oblasti kolem řeky Brazza na úpatí hor se podobají Citak. Přímočaré vzory mají na vrcholu zvláštní drobné „oči“. Pro Citak a Brazza jsou štíty jedinými řezbami, ale stejně nedosahují na zdobení ostatních. Štíty jsou spojené s lovem lebek. Ztělesňují příslušníky kmene, kteří přišli v boji s nepřáteli o hlavu. Bojovníky je třeba pomstít. Štíty se vyřezávají hlavně před počátkem válečného tažení. Slavnost štítů jimasj pokmbu je dnes vzácná.

Asmatský štít - Planetalidi

Válečný stít z oblasti řeky Brazza. Foto: Archiv Planeta lidí

Em

Ruce Asmatů jsou šikovné nejen s dlátem, mistrovské je i to, co předvádějí v divokém hudebnímreji na blánách bubnů. Bubny em mají tvar přesýpacích hodin, rezonanční blánou je kůže ještěrů. Na boku je abstraktní zdobení, vyřezané do těla bubnů. Ty se dělají z nibungové palmy stejně jako pádla a oštěpy. Bubeníci kůži nahřívají nad ohněm, který ji vypíná, hrudky včelího vosku mají zvuk bubnu správně vyladit. Bubny hrají v animismu zásadní roli, jsou hlasy duchů. „Bubny duchů“ vysílají zprávy, oznamují obřady i žehnají obětem. Jsou základem tajných rituálů.

Rituály

Lovení lebek je vyvrcholením obřadního cyklu Asmatů. Při lovu je nejdůležitějším jídlem mozek oběti smíchaný se ságovými larvami. Dnes obřadní funkci plní samotné larvy. Vyživují se v ságových kmenech, poražených zvlášť pro tento účel. Asmati se zapojují do sexuálních orgií, během papisj (papíš) mají sex s jinými partnery. Nemusí to mít podobu hromadné orgie, papisj je i občasná výměna manželek. Dobří přátelé se stanou papisj- partnery, navážou nový vztah. Mají sex s manželkou přítele. Oba muži musí být ve vesnici, výměna je vždy na jednu noc a předchází jí speciální příprava jídla. Nejdůležitějším rituálem je zasvěcení budoucích mužů. Po celonočním bubnování muži ráno v džungli vyvrátí kmen i s kořeny, odstraní větve, pomalují jej a ozdobí rostlinami. Ok eyok s kořeny mířícími k nebi nesou do vesnice. Hlasitý křik a troubení varuje ženy, aby se schovaly z dohledu. Ok eyok se vsadí do země před jeu a postaví se enak tsjim, Chýše z kostí. Dříve byla z kostí velryb, dnešní je ze dřeva. K nižší straně se přistaví veranda, nad ní visí vyřezaná hlava krokodýla. Mladíci začernění sazemi vcházejí do posvátné chýše, kde zůstanou tři měsíce. Chýši mohou opustit jedině v noci. Když jdou ven, troubí na roh, který upozorní ženy, aby se schovaly. Stařešinové učí mladé adepty zvykům a rituálům kmene, zatím se v jeu vyřezává loď duchů waramon. Bezedná kánoe má uvnitř postavy, které představují duchy řek. Ve středu je želva, symbol plodnosti, na přídi hlava zoborožce nebo kuskus. Waramon se ozdobí pery kasuára, obalí ságovými listy, sváže do balíku ratanem a nechá se v jeu, zatímco všichni jdou do džungle na ságo a červy. Po návratu odstraní ženy ratan a muži vynesou loď ven. Šaman vyleze na střechu chýše enak tsjim, kde nad sebou drží chlapce za kotníky. Než je budoucí bojovník vhozen davu, muži na něj míří šípy. Pak mladíci za rachotu bubnů červeného, pery zdobeného bubeníka, překračují loď duchů, na kterou pro znamení mužnosti vypouští své sperma. Sperma představuje řeku života, protože řeky jsou spermatem světa, zdrojem života. Žiletkou (dříve lasturou) řežou muži zadek chlapců, jiní značkují hruď. Budoucí muži musí dokázat, že jsou schopni snášet bolestj jako opravdoví bojovníci. Každý dostane ránu po zádech banánovou lodyhou, aby rostl jako strom. Úder do genitálií má zesílit úd.

Ndaokus - trofej

Ndaokus - asmatská trofej. Foto: Archiv Planeta lidí

Řezbáři a duchové

Legenda vysvětluje, proč je dřevo symbol života. Na počátku věků žili u řeky Sirets přátelé Famiripits a Mbouirepits. Na lovu spatřili krásné dívky sbírající korýše. Každý si vybral milenku. Mbouirepits ale zjistil, že ho přítel podvádí a v zoufalství zmizel za řekou. Famiripits naříkal nad ztrátou přítele. Jeho milá jej zabalila do listů palmy nipa, ale vlny loď se schovaným nešťastníkem převrátily a Famiripits se utopil. Tělo uvízlo na ostrůvku, kde ptáci rozklovali listy a vrátili mu život. Famiripits postavil první jeu a protože toužil po společnosti, ze stromů vyřezával postavy. Bubnoval na vyřezaný buben a postavy ožily. To byl počátek Asmatů. Řezbářství je spojené se světem duchů, figury mají jména zemřelých. Pouze děti a starci umírají přirozenou smrtí, ostatní zabila bitva, nebo působení kouzel. Každý muž je řezbář, ale wowipit jsou jen ti nejzručnější, kteří dělají totemy. Umožní vidět to, co je normálně neviditelné. Odměnou je jídlo včetně delikates ságových červů. Řezbářští mistři mají postavení srovnatelné s největšími bojovníky. Staří řezbáři pracují se starobylými symboly, mladí si tvoří vlastní styly a tvary. Asmati zůstávají nejzručnějšími řezbáři ze všech primitivních kultur a jejich díla se vysoce cení. Výrazné linie a hrubé, expresivní motivy dokáží oslovit. Velký obdivovatel asmatského umění M.Rockefeller řekl: „Klíčem k mé fascinaci Asmaty jsou dřevořezby. Sochy, které zdejší lidé tvoří, jsou ty nejneobvyklejší výtvory primitivního světa.“ Asmati se mu však stali osudní.

Asmatské řezbářské vzory

Řezbářské umění Asmatů. Foto: Archiv Planeta lidí

Smrt Rockefellera

Michael C. Rockefeller, třiadvacetiletý syn guvernéra New Yorku Nelsona Rockefellera, přijel na Novou Guineu roku 1961 jako člen Peabodyho expedice. Fotil a natáčel zvuk k dokumentárnímu filmu Dead Birds. Krátce navštívil i Agats. Po cestě domů se vrátil, aby pro Muzeum primitivního umění získal exponáty. Společníkem mu byl René Wassing, holandský znalec umění. Najali si průvodce Simona a Lea, sehnali katamaran s motorem a vypluli. 18. listopadu se stalo neštěstí. Když se měnil směr proudu v ústí řeky Betsj, nedostatečně poháněná kocábka sestavená ze dvou vydlabaných kanoí svázaných dohromady vjela do rychlého přílivového proudu a převrátila se. Simon a Leo plavali na břeh pro pomoc, sběratelé nocovali na převráceném plavidle. Ráno Rockefeller nádrž řemenem ji svázal dohromady s kanystrama vydal se k pobřeží vzdálenému několik mil. To bylo naposledy, co ho někdo viděl. Wassing byl zachráněn, protože Simonovi a Leovi se podařilo dostat na pobřeží a sehnat pomoc. Michael nebyl nalezen. Guvernér Rockefeller a Michaelova sestra - dvojče, Mary Strawbridge, přiletěli do Agats, aby vedli hledačské úsilí. Jako stín s nimi přijelo 75 reportérů, táhnoucích se v jejich stopách. Noviny měly senzaci, psaly jen o tom, že Michael byl sněden kanibaly. Nebyla nalezena jediná stopa, otec i sestra se zdrceni vrátili do Spojených Států. Proti Michaelovi stálo hlavně moře. „I když jste od břehu jen 30 stop daleko, nemáte proti silnému proudu šanci,“ řekl Wassing reportérům. Krokodýli a žraloci jsou další hrozbou. Zastánci teorie, že Rockefeller byl zabit (a sněden) Asmaty, nabízejí důkazy. Před záhadným zmizením policejní tým vyšetřující incident mezi lovci lebek zabil náčelníka, dva válečníky a dvě ženy u řeky Ewta, jižně od Betsj. Pro Asmaty je přirozené pomstít úmrtí a každý bílý vhodnou obětí. Otsjanep je místo, kde se Rockefeller mohl dostat na břeh. Zdejšímu náčelníku Ajam zabili Holanďané otce. Když zde Rockefeller kupoval dřevořezby, přivedl jako své průvodce muže z Omadesep aniž tušil, že jsou úhlavními nepřáteli. Bílý muž unavený dlouhým plaváním, nahý a neozbrojený, je ideální obětí. Prý se našly brýle, šortky a lebka bílého muže. Kromě Michaela a jednoho misionáře nikdo jiný v oblasti brýle nenosil... Měly novinové titulky pravdu?

Konec lovců lebek

Když se stalo území Asmatů součástí Indonésie, vláda zakázala tradiční oslavy a řezbářstvíMužské chýše byly prohlášeny za nebezpečné, protože v jeu se plánovaly nájezdy lovců lebek. Přišla zlá doba. Horliví úředníci, dychtiví „civilizovat“ Asmaty, vypalovali jeu, zakazovali slavnosti a ničili unikátní řezby. V jejich činnosti je podporovala i protestantská mise, která tak viděla větší šanci pro svá učení. Úředníci však zjistili, jak ceněné je umění Asmatů a začali si vydělávat jejich pašováním. Nesmyslný zákaz byl zrušen, ale kultura Asmatů je rozhozena.Při honech na lovce lebek zahynulo mnoho lidí a vytvořila se atmosféra strachu. V posledním desetiletí prodělal rituální život renesanci. Je pozdě na zpětný přerod? Mizení jeu odstraňuje kořeny Asmatů. Vesnice se rozpadají, mnohé rodiny plují hlouběji do džungle. Záchranou jsou jednoduché chýše v pralese, daleko od dosahu civilizace. Asmati utíkají. Je ještě kam?

 

Další fotografie a dovezené artefakty z mnoha expedic do Indonésie můžete shlédnout na jedinečné výstavě. (www.tajemnaindonesie.cz)

Výstava Tajemná Indonésie