Domy, kde žijí mrtví

V lesích provincie Ratanakiri se prý nachází mnoho pohřebišť Tampuanů. Fráze „dům, kde žijí mrtví“ vyjadřuje jejich víru, kde smrt není vnímána za konec, ale jako pokračování života v jiném světě. Je přechodem do jiného stavu bytí. Nad hroby jsou stavěny jednoduché přístřešky se sedlovou střechou.

Prvním cílem naší výpravy do mizejícího světa horských kmenů bylo sopečné jezero Yeak Lom nedaleko města Banlung. Navštívili jsme ho hned v den našem příjezdu. Čisté vody Yeak Lom se zrcadlí okolní džungli. Toto místo považuje lid Tampuanu za posvátné. Je pro ně víc než vodní plocha, považují ho za srdce svých tradic. 

Od města je vzdáleno jen několik minut cesty ťukťukem. Popravdě jsme si první očekávané setkání s tampuanskou kulturou představovali jinak. Dnes je výletištěm pro obyvatele Banlungu a v sezóně přijíždějící turisty. Naštěstí v období deště zde nebyli ani domorodci ani turisté. Po zaplacení vstupného, jsme od brány areálu sešli k jezeru a stali se téměř jedinými návštěvníky. Vodní plocha ve tvaru kruhu má údajně hloubku až 50 metrů, v průměru 800 metrů a vznikla před 700 000 léty. Vydali jsme se na vycházku  kolem dokola a v drobném dešti se vykoupali v průzračné vodě. Žádné místní obyvatele jsme po celou dobu nepotkali. Že je území ve správě komunity horského kmene Tampuanů připomínaly jen sochy u vstupu. Nebylo nikoho, kdo by vyprávěl staré mýty a pověsti vztahující se k těmto místům. Až později jsme se dozvěděli, že doslovný překlad názvu jezera zní „Obklopen obry“. Obr prý vykopal hlubokou jámu, aby ukryl svou dceru před nežádoucím nápadníkem. Přišel déšť a jáma se naplnila vodou. Jiný příběh zase popisuje pár, který se obětoval, aby ochránil svůj lid. Splynul se zemí a dal vzniknout jezeru.

Příslušníky horských kmenů lze snadno potkat na tržišti ve městě  Banlungu. Každé ráno přicházejí, aby prodali, co vypěstovali nebo nasbírali v lese.  Výdělek je však mizivě malý, často jen vyměňují mezi sebou. V některých  tampuanských vesnicích je totiž barter jedinou stálou měnou. Téměř všichni jsou samozásobitelští zemědělci. Půda v okolí vesnic je ve společném vlastnictví, ale každá rodina obhospodařuje svůj určený pozemek. V době, kdy ještě nezmizel prales, praktikovali rotační zemědělství formou vysekávání a vypalování. Hlavní plodinou zůstává suchozemská rýže. Nyní území pod horami z velké části zabraly soukromé plantáže kaučukovníků a kasavy. Tampuané chovají zvířata, maso však jedí jen zřídka. To je určené zejména pro obřady. Běžnou stravou je rýže doplněná rybami a dušenou zeleninou. Dříve muži chodili na lov. S kuší lovili divoká prasata a jeleny. Brouky a mravence jedli běžně třeba na svačinu. Dosud považují řadu jídel za tabu, to podle klanu, do kterého se narodí.

Ratankiri je územím mnoha krásných vodopádů. Bylo pro nás obtížné zjišťovat, kde se nachází tampuanské vesnice. Jinde osvědčená aplikace v mobilu v tomto ohledu naprosto selhala. Ale vodopády vyznačené na mapě se staly vodítkem prvních průzkumných výprav. Nedaleko vodopádu Katleng bydlela velmi stará žena. Prý má sto let, tvrdil jeden z mladíků: „Je z kmene Tampuan a nikdy neužívala žádné léky, každá nemoc lze přece vyléčit bylinami a zvířecími oběťmi.“ 

Vesnice jsme později navštívili s anglicky mluvícím průvodcem. Šlo předpokládat, že nám ukazoval místa, kam obvykle vodí turisty. Přesto to byla dobrá volba a možnost, jak se seznámit s životem místních. Tampuané mají matrilineární manželský systém. Žení se a vdávají velmi brzy, obvykle mezi 14 a 18 rokem. Tradice ukládá, že mladý pár žije nejprve v rodině nevěsty a slouží ji po dobu prvních tří let. Další tři roky slouží rodině manžela a teprve poté si mohou založit vlastní hospodářství. Bigamie není běžná, ale je tolerována. V průměrné rodině se rodí šest až osm dětí, jenže vlivem  vysoké kojenecké úmrtnosti se dospělosti obvykle dožije méně než šest.

Domy obdélníkového tvaru stojí na kůlech, aby zachytily chladný vánek. Stěny, podlaha, střecha i dveře byly vždy tradičně vyráběné ze štípaného bambusu. Dnes si mnoho movitějších Tampuanů staví velké dřevěné domy se střechami z vlnitého plechu. Ve vesnici ale stále dosud nechybí společný dům dlouhý několik desítek metrů.

Tampuané jsou muzikální lidé. Hrají i na strunné nástroje, ale stejně jako u ostatních horských kmenů jsou nejdůležitější gongy z tepaného bronzu. Obvykle na ně hrají muži a ženy zpívají. K tradičním dovednostem patří tkaní látek, které je záležitostí žen. Dnes jsou jejich výrobky považovány spíše za cenné suvenýry a řemeslo ztrácí na svém praktickém významu. Žádnou mladou dívku jsme tkát už neviděli.

V dosahu každé vesnice musí být zdroj pitné vody. Často bývá uprostřed obecní studna. Také je chytána dešťová voda ze střech do velkých keramických džbánů. Tradiční nádoby z kalabasy nahradily plastové láhve.

Hodně jsme byli zvědaví na návštěvu některého, pro Tampuany tak typických, lesních hřbitovů. Ten „náš“ patřil obyvatelům vesnice Kachon a překvapivě nebyl daleko od silnice a jen několik stovek metrů za vesnicí. Žádná vyšlapaná stezka k němu přesto nevedla. S úctou a velkým očekáváním jsme vstoupili do těchto posvátných míst.

Příslušníci rodiny jsou zde pohřbíváni mezi stromy vedle sebe a často  jsou na hrobech umístěny fotografie zesnulých. Když skončí období smutku, vesničané uspořádají velkou slavnost a hroby jsou ponechány v zarůstající džungli. Procházeli jsme kolem pozůstatků hrobů starých mnoho let a nacházeli i nové, které byly často již z betonu.

Před hroby vždy stály dvě sochy, jedna mužská a ženská. Po jejich vztyčení už vesničané tato místa nenavštěvují.

K udržení komunity nepřispívá prudce narůstající vliv vnějších nových khmerských zvyklostí. Je to nejen přejímání způsobu bydlení a oblékání, ale často i změna vztahu k přírodě. Odlesňování a zakládání plantáží je mnohde vnímáno jako pokrok. Uvidíme, co způsobí rozvíjející se turismus. Může třeba pomáhat k posílení hrdosti na vlastní tradice, ale stejně tak tyto tradice i nevhodně přetvářet a upravovat. Příkladem takového negativního vlivu jsou „chýše lásky“, výrazný symbol kultury kmene Kreung. Nyní jsou, jako atrakce, za účelem lákání turistů, často postaveny i na místech, kam vůbec nepatří. To jsme zaznamenali také v jedné z tampuanských vesnic, kde jim cizí chýše stály hned vedle domku, kde bylo možno zakoupit etnické suvenýry.

Vesnice kmene Tampuan byly poslední, které jsme navštívili během pobytu v Ratanakiri. Jedná se provincii, která je asi nejchudší a nejméně rozvinutou v celém kambodžském království. Původně ji většinově a jen řídce obývaly horské kmeny. S přílivem khmerské obyvatelstva sem však rychle přichází nový moderní svět. Přináší možnosti vzdělávání a pokroku, ale i hrozbu zániku původních svébytných a často unikátních tradic, dovedností, jazyků, víry a identity.