Kmen Pokot, Severní Keňa - David Švejnoha | Planeta lidí

Pokot

Alternativní pojmenování:
Pökoot, Pökot
Kontinent:
Afrika
Stát:
Keňa
Populace:
700 000
Klasifikace:
Nilosaharská jazyková skupina, Kalenjinské jazyky
Datum návštěvy:
leden 2023

Pokotové jsou pastevci a zemědělci obývající severní část Keni. Dělí se do dvou skupin, které se odlišují hlavně formou obživy. Západní Pokoti jsou převážně farmáři, kteří se živí chovem dobytka a pěstováním zeleniny a tabáku. Žijí v hornaté oblasti severně od města Kitale. Kromě toho jsou i zruční řemeslníci, vytvářejí keramické a kovové výrobky. Východní Pokoti pasou svá stáda severně od jezera Baringo až po vrchovinu Cherangani. Neustálý pohyb a hledání pastvin je často dostává do konfliktu s okolními skupinami Turkanů a Samburů.

Společnost Pokotů je polygamní, každý muž může mít více manželek. Záleží jak je bohatý. Za svou nastávající musí po vzájemné dohodě zaplatit rodina muže rodičům dívky desítky kusů dobytka. Postavení muže a ženy je rozdílné. Muž rozhoduje o zásadních věcech, žena má na starosti chod domácnosti a výchovu dětí. Do dnešní doby stále přetrvává bolestivá obřízka jak u chlapců, tak u dívek.

Tradiční oděv zahrnuje u žen koženou suknici s mohutným páskem zdobeným mušlemi kaori. Krk a ramena pokrývají obrovské korálkové náhrdelníky v mnoha vrstvách. Tváře zdobí kovové spirály a nesmí chybět korálková čelenka občas doplněná pštrosím perem. Muži dokazují svojí hrdost a odvahu množstvím náramků, čelenkou a přehozem z kůže ulovené šelmy.

Současnost pokotské společnosti je tvořena zrychlující se modernizací a hlavně aktivitou misionářů v oblasti. Každým rokem přibývají asfaltové silnice a všude je mobilní signál. Velká část konvertovala ke křesťanství a postupně zapomínají na své původní tradice. Ty postupně mizí a je hodně těžké se s nimi setkat. Brzy zůstanou jen v příbězích, které se dědí po generacích…

Články

Článek U západních Pokotů - Planeta lidí

Tam, kde končí asfalt

Datum návštěvy:
leden 2023
Na nairobském letišti přistáváme brzy ráno a další letadlo do Eldoretu startuje až za tři hodiny. Máme čas a přecházíme na terminál s domácími přelety. Zkouším volat Sáře, ale je nedostupná. Asi je na ní moc brzy. Sáru všichni znají jako “Královnu severu”. A opravdu, v průběhu putování ji nikdo jinak natituloval. Teď se ale trochu sekla a málem nestihla letadlo. Královna vběhla do letadla zadýchaná, zpocená a rozcuchaná. Na její urozenost si musíme počkat. V malém vrtulovém letadle si dáváme sendvič a po pár desítkách minut přistáváme na hrbolatém letišti. Až tam si podáváme ruku se Sárou...