Umění řemesla

Uprostřed úrodné náhorní plošiny Huila mezi městy Hoque a Matala v jihozápadní Angole žije přibližně 30 000 příslušníků kmene Handa. Přestože jejich osady sousedí s rušnými městy, z nichž největší je Lubanogo, tak si donedávna dokázali udržet své pevné tradice. V poslední době ale mladí lidé tradiční styl opouštějí a nechávají se zlákat moderními vymoženostmi včetně vzdělání, které jim nabízejí přilehlá města. Stejně tak jako u okolních kmenů. Čas a pokrok se nedá zastavit.

Kdo umí, umí

Handové jsou tradičně zemědělci a v závislosti na přírodních podmínkách pěstují zeleninu jako jsou fazole, zelí či cibuli. Dále vysazují čirok a na některých místech pěstují kávu. Vše pro svou potřebu a přebytky prodávají na pravidelných trzích. Chovají také kozy, drůbež i hovězí dobytek. Jejich ekonomika byla vždy pevně propojena s rukodělnou výrobou. Muži byli po generace vyhlášenými kováři, vyráběli šperky, pracovní nástroje a zbraně. Ačkoli dnes kovářské řemeslo ustupuje, někteří mistři stále tvoří zemědělské náčiní a zdobné prvky pro ženy, jako jsou náhrdelníky a náramky.

Podobný osud potkal i tradiční hrnčířství. Toto řemeslo ovládá už jen pár zručných žen, které dosud vyrábějí černé hrnce z jílu nasbíraného v bažinatých oblastech. Košíkářství však stále přetrvává a jejich styl nese mnoho zajímavých geometrických konceptů, hlavně kombinace tvarů a ornamentálních vzorů. Každý koš je dokladem jedinečného uchopení geometrie a matematického myšlení, které čeká na hlubší etnomatematické studium.

Geometrické vzory se v minulosti objevovaly i na fasádách jejich obydlí. I v tomto směru se projevila rychlost současnosti a rozšiřující se města pohltila venkovskou architekturu. Dnes bydlí v jednoduchých obdélníkových staveních se slaměnou nebo častěji plechovou střechou.

Ženská krása

Krása žen kmene Handa výrazně září v šedi unifikovaného západního oblečení, které převládá mezi návštěvníky místních tržnic. Nejnápadnějším prvkem jejich výzdoby jsou masivní bílé korálkové náhrdelníky zvané missanga, díky nimž se Handa řadí mezi nejbarevnější etnika jižní Angoly. Svůj vzhled ženy doplňují korálkovými čelenkami, kovovými ozdobami a mušlemi kauri. Starší generace si ještě pamatuje slavnostní závoj z korálků a čelenku z mušlí, které se nosily při obřadech až do 60. let minulého století. Některé ženy mají na břiše rituální jizvy, o jejichž významu se nám bohužel nepodařilo zjistit více. Mohlo však jít nejen o estetický prvek, ale také o léčebný zásah nebo znak společenského postavení.

Řád a víra

Kmen Handa má pevně strukturovanou společenskou hierarchii. V jeho čele stojí kmenový náčelník, pod ním správce komunity a následně rada starších. Významnou roli v duchovním životě sehrává věštec, kterého lidé vyhledávají pro radu a vedení. Ačkoli většina dnes vyznává křesťanství, starší generace stále uctívá předky a zachovává kult posvátného býka. Právě býk, symbol plodnosti a síly, je klíčem k pochopení tradičního světonázoru tohoto kmene. V rámci obřadů věnovaných předkům je mu přinášena oběť jako projev úcty a žádost o ochranu. Tyto rituály však postupně mizí, jak se mladší generace vzdalují komunitnímu životu a tradiční víře.

Přežijí?

Kmen Handa byl dlouho považován za vzor kulturní odolnosti. Navzdory života poblíž měst si zachoval estetiku, rituály i sociální strukturu. V posledních letech však dochází k rychlé změně. Mladí lidé opouštějí tradiční oděvy, nevěnují se řemeslům a zapomínají silné příběhy svých předků. Otázkou zůstává, zda se podaří předat tuto jedinečnou kulturní mozaiku dalším generacím.