Skalní lovci

Lidé Cuis jsou potomky jedné z prvních bantuských skupin, které v minulosti dorazily na území současné Angoly. Dnes žijí převážně v okrajových oblastech kolem města Virei, kde si udržují svůj tradiční lovecko - sběračský způsob života. Nejčastěji táboří poblíž mohutných žulových skal, které jim poskytují útočiště i duchovní ochranu. Některé komunity žijí v nedalekých pouštních oázách. Společně s kmenem Cuepe patří do nejnižší kasty místního kmenového uspořádání. Pasou stáda nadřazeného a početnějšího kmene Cubalů, kteří je využívají jako levnou pracovní sílu. Svůj jazyk ztratili v 60. letech minulého století. Přejali velkou část kultury Cubalů, ale stále v sobě mají silný pocit kmenové identity a věří v přítomnost skalních duchů, kteří je chrání před vším zlým.

Lovci a sběrači

Krajina, kterou Cuisové obývají, je suchá a nehostinná. Tvoří ji skalní útvary, vyschlá říčními koryta a oázy v oblasti Curoca. Právě zde přežívá odhadem 600 příslušníků tohoto kmene. Původně žili u pobřeží oceánu, kde se živili rybolovem. Po příjezdu Evropanů se museli přemístit do vnitrozemí a přizpůsobit tomu svůj způsob obživy. Dnes kombinují sběr a lov s pastvou koz. Loví pomocí oštěpů a pastí, které si sami vyrábějí. Je to stále těžší, množství zvířat nenávratně ubývá. 

Některé vesnice se věnují hrnčířství. Nádoby tvarují z hlíny ručně bez hrnčířského kruhu a vypalují na otevřeném ohništi. Jinde muži tvoří dýmky a ženy vyrábí zádové nosičky na děti z antilopí nebo kozí kůže. Jiní se zase věnují výrobě zdobných prvků, jako jsou náramky a náhrdelníky.  Vše se snaží prodat na trhu, nebo vyměnit s Cubaly za košíky či nádoby a nástroje na vaření.

Skalní duchové

Stejně jako vše v jejich životě přizpůsobili svá obydlí místním podmínkám. Nejčastěji obývají žulové masívy, které jim dávají přirozený stín, případně v nich staví jednoduchá obydlí z proutí překryté kůžemi, látkami či igelitovými plachtami. V pouštních oázách si staví jednoduchá stavení ze dřeva a dostupných materiálů. V případě potřeby jsou schopni své vesnice přemístit, ale v současné době se to děje jen zřídka.

Duchovní život Cuisů je silně propojen s krajinou. Věří v duchy skal, kteří podle tradice chrání jejich rodiny a přivolávají životodárný déšť. Iniciační rituály stále přetrvávají. Chlapci i dívky si zakrývají pohlaví listy keřů nebo akácií, což symbolizuje návrat k původu v divoké přírodě. Chlapci si během iniciací holí hlavu a mají účesy ve tvaru hřebene, které nosí až do svatby. Někteří muži mají tradiční bederní roušky z králičí či antilopí kůže, ale v současné době se jedná spíše o výjimku. Ve vesnicích je časté moderní oblečení a kožené doplňky jsou mladými lidmi vnímány jako zastaralé. Ženy mají prsa sepnutá koženými či plastovými páskami, což má značit dospělost ženy a status maminky. Současně prý pásky zamezují růstu prsou. 

V současnosti jejich tradice čelí silnému tlaku změn. Dlouhodobý vliv křesťanství a podřadná pozice vůči dominantním Cubalům nenávratně mění jejich život. Současně sílí ekonomický vliv těžebních společností, které využívají jejich posvátné skály jako stavební materiál. Nezbývá, než se přizpůsobit.