Kmen Apatani, Arunachalpradesh, Indie - Planeta lidí

Šamani Indie

Kmen:
Apatani
Stát:
Indie
Datum návštěvy:
leden 2019
Lokalita
Arunachalpradesh
Kmen Apatani, Arunachalpradesh, Indie - Planeta lidí

Arunachalpradesh

Země, která jakoby nepatřila k Indii. Když jsem se snažil v minulosti podle paměti namalovat tvar Indie, vybavil se mi typický trojúhelníkový tvar a dokonce jsem si vzpomněl na severní výběžek dnešního Kašmíru. Když jsem potom svou kresbu srovnával s reálnou mapou, zjistil jsem, že jsem úplně vypustil nejvýchodnější státy Indie. Jedním z nich je Arunachalpradesh, sousedící s Asámem a Nagalandem.  Leží vklíněn mezi Bhútán, čínský Tibet a Barmu. Sousedící Čína si toto území nárokuje a nazývá ho Jižní Tibet. Historicky i etnicky je tato oblast příbuzná Tibetu, i když budhismus vyznává v současnosti pouze desetiprocentní menšina. V roce 2009 navštívil oblast 14. dalajláma a politická situace se vyhrotila. Místní se v té době obávali dokonce vojenského konfliktu s čínskou armádou. V současnosti je území pod indickou správou.

Ziro valley

Podle dostupných zdrojů obývá šedesátitisícová komunita Apataniů rozlehlé údolí Ziro a sousedící oblast Subansiri. Přestěhovali se sem před čtyřmi staletími z Tibetu za lepšími životními podmínkami. V minulosti obývali hluboké lesy, kde se živili převážně lovem, který ale postupem času nestačil, nastal hladomor a šířily se epidemie. Nyní se po dlouhá léta věnují důmyslnému systému zemědělství, díky kterému usilují o zapsání do kulturního nehmotného dědictví UNESCO. Jejich území nikdy nebylo pořádně vyčleněno a změřeno. Neustále dochází ke konfliktům se sousedním znepřáteleným kmenem Nišů.

Apatani - Planetalidi, David Švejnoha

K našemu prvnímu kontaktu dochází v městečku Ziro, kam dorážíme po několikahodinové cestě malebnou, kopcovitou přírodou. Procházíme relativně moderními, ne příliš hezkými ulicemi s nezajímavou a nesourodou architekturou. Nahlížíme do stánků a hned v prvním si všímáme prodavačky s fascinujícími talířky v nose a výrazným tetováním ve tváři. Konečně. Koukáme s otevřenou pusou do tváře usměvavé stařenky a v hlavě se nám hromadí spousty dotazů. Proč? Co to znamená? Dnes se to už nedozvíme, stmívá se a jedeme nad město do místního hotelu. Nevím, jestli je to správný název. Kolem hlavní budovy jsou rozesety malé chatky, které si za peníze půjčují místní, aby se tam oddávali neřestem. Rozdováděné slečny, sebevědomí muži pod vlivem alkoholu a karetní hazard. Snažíme se usnout…

Nosní zátky a tetování

K původu těchto ženských obličejových úprav se váže vícero teorií. Nejpravděpodobnější variantou jsou únosy dívek okolními kmeny do nucených sňatků. Tetování a nosní zátky dodaly ženám ošklivý vzhled a útočník ztratil chuť dívku dobývat. K tetování i úpravě nosu docházelo při první menstruaci, kdy je dívka považována za dospělou. Ornament Tippei tvoří dlouhá čára uprostřed čela, vedoucí na špičku nosu a pět spojených čar na bradě. Jako barvivo slouží vepřový tuk a saze. Nosní zátky jsou vyrobeny z kroužků ratanu, vyplněných hlínou a tukem a následně vypáleny. Vždy platilo, že čím větší destičky žena měla, byla krásnější. Muži mají jen malé tetování ve tvaru písmene T na bradě. Od roku 1970 je tetování vládou zakázáno.

Kmen Apatani, Arunachalpradesh - Planeta lidí

Foto: David Čečelský

 

Jinak se k teoriím staví lidová rčení. V dávných dobách žila v horách krásná a bohatá žena, ale žádný muž si ji nevšímal. Nevěděla čím to je, připadala si tak atraktivní. Jednou v noci se jí zdál sen, že se musí nechat tetovat obličej a vše se v dobré obrátí. Učinila tak a najednou se stala středem pozornosti a zanedlouho měla skvělého manžela a kupu dětí. Ostatní ženy ve vesnici ji následovaly a vzniklo tak spousty šťastných manželství…. Druhá legenda pochází z dob válek, kdy mladí muži odcházeli do bojů s okolními kmeny. Jak už to tak v bitvách bývá, spousty mužů už se nevrátilo a ženy zůstaly na své rodiny samy. Neměly však velkého klidu, protože duchové zemřelých manželů se vrátili do obydlí, dělali příliš mnoho hluku a pronásledovali vystrašené děti. Proto se ženy začaly tetovat v obličeji, aby je duchové nepoznali… Těžko říci, který příběh je pravdivý, možná ani jeden a to je na legendách to krásné…

Kmen Apatani, Arunachalpradesh, Indie - Planeta lidí

Jdeme dovnitř

Apatániové jsou velice příjemní a vstřícní lidé. Procházíme vesničkami a poznáváme, že většina místních jsou “vítací typy”, jak by je označil Zdeněk Svěrák ve famózním snímku Vratné lahve. Skláníme hlavy a vstupujeme do jedno z domků. Stavba to není z venku příliš vzhledná. Původní ratanovou střechu vyměnili za praktičtější vlnitý plech, schodiště někteří vybetonovali. Uvnitř se ovšem ocitnete v jiném světě. Do hlavní místnosti se vstupuje přes vyvýšenou verandu, kde se zouváme. Po levé straně je kurník se slepicemi. Uvnitř je tma a hustý kouř z ohně. Většina domků nemá komíny a ohniště uprostřed místnosti trvale udí celý interiér. Paní domu ihned pokyne, abychom si sedli, u země je o něco dýchatelněji. Konečně se rozkoukáváme. Stěny obydlí jsou z pletených ratanových rohoží, podepřené pevnými bambusy. Vše je černé od všudypřítomného kouře a to na nás působí magicky. Uprostřed plápolá oheň a nad ním je připevněná těžká ratanová konstrukce. Na tomto místě nechávají vyudit potraviny a slouží i jako oltář pro posvátné předměty, které dostali od šamana. Kdyby se rodina stěhovala do jiného obydlí, tuto konstrukci si berou s sebou. Na stěnách jsou pověšeny osobní věci a lovecké náčiní. V zadní oddělené části je ložnice a kuchyň, království naší hostitelky. Každé obydlí má ještě verandu v zadní části domu a malou zahrádku, nebo spíše bahniště, kde se rochní prasata. Po prohlídce domu opět usedáme k ohništi a dostáváme čaj. Ptáme se, děláme si zápisky. Velice záleží, kdy se na návštěvě objevíte, protože je dost možné, že Vás místní pozvou na oběd. To může být velké překvapení, protože Apataniové jsou vyhlášení svým bohatým jídelníčkem, který obsahuje kromě obvyklých pokrmů i psy, hady, myši, ptáky a v Ziru můžete nakoupit hmyzí speciality.

Kmen Apatani, Arunachalpradesh, Indie - Planeta lidí

Zemědělství

Čím apatanská kultura fascinuje celý svět a proč se o ně zajímá UNESCO? Je to právě díky důmyslnému zemědělství. Apataniové se uvědomují, že musí neustále udržovat a zdokonalovat systém obdělávaných ploch pro další generace. Každá vesnice má svoji radu starších zvanou bulyañ, která pravidelně zasedá a řeší další postupy. Charakteristickým znakem jejich pěstování je maximální využití omezených ploch, které zavlažují důmyslným systémem nádrží a zavlažovacích kanálů. Pěstují takzvanou "mokrou rýži". Jednotlivá políčka jsou zavodněna a ve vodě chovají současně ryby, které slouží nejen jako strava pro vesničany, ale také se stará o úrodnost podloží. Nad rýžovými poli pěstují proso. Políčka nechávají v pravidelných intervalech odpočinout, postupně zarostou řasami, které v dalším roce fungují jako skvělé hnojivo. Apataniové veškeré zbytky z kuchyně využívají a zaorávají do půdy, aby voda byla stále plná živin. Oproti ostatním kmenům v oblasti mají několikanásobně větší výnosy. Zrovna tak zdokonalili systém uskladnění, aby jim zásoby nezačaly plesnivět a sýpky jim nenapadali škůdci. Jejich úspěch souvisí nejen s jejich praktickými dovednostmi, ale také s posvátným uctíváním země. Je to dokonalá harmonie mezi člověkem a přírodou. Člověk se stará a příroda se odvděčí. Trochu jiný vztah k orné půdě než v západním světě…

Kmen Apatani, Arunachalpradesh, Indie - Planeta lidí

Pohřebiště

Každá vesnice má svůj hřbitov. Za zemřelého se rituálně obětuje jeden, či více mithunů (gayal indický). Náhrobky staví z bambusu a záleží, jestli zemřela žena, muž, dítě, či stařešina. V případě, že se jedná o důležitou a vlivnou osobu, zdobí náhrobek ještě lebka obětovaného zvířete. Záleží na rodinách, jak a kde se rozhodne pohřbít svého bližního. Někteří volí zpopelnění a pohřbení na vlastní zahradě, jiní z důvodu místa pohřbívají těla ve stoje na hromadných hřbitovech. Pohřby a jejich ceremonie se liší podle sociálního postavení a způsobu smrti. Smuteční slavnost za mladou osobu, která zemřela z důvodu nemoci je jiná, než u člověka, který zemřel stářím. Za vesnicí Bula je největší hřbitov, kde je údajně pochováno přes 40 000 nebožtíků. Tak to aspoň vypráví pamětníci. Na místě panuje zvláštní ticho...

Apataniové, Arunachalpradesh - Planeta lidí