Černí Himbové
S kmenem Hakaona jsme se poprvé setkali při naší cestě po severní Namibii v roce 2015. Bylo to pro nás velké překvapení, protože jsme očekávali pouze komunity Himbů a Hererů. Nicméně v okolí bylo pár vesnic, které vystavěli Hakaonové poté, co se přestěhovali ze sousední jižní Angoly díky vleklé občanské válce (1975 - 2002 ). Stačilo se dostat na druhý břeh řeky Cunene.
Nyní se po téměř deseti letech s nimi opět setkáváme z angolské strany. Jsme v oblasti Cunene poblíž města Oncocua. V místě s největší etnickou rozmanitostí v regionu. Žije zde přibližně 7 000 příslušníků kmene Hakaona, známého také jako Muhakaona nebo Mucawana. Tito lidé obývají zalesněnou savanu a skalnaté kopce v izolovaném regionu, který jim pomohl zachovat výraznou etnickou identitu a tradiční způsob života. Jsou známí jako „Černí Himbové“ a sdílejí jazyk i kulturní rysy s kmenem Himba, vůči němuž jsou často v podřízeném postavení. Starají se jim o vodu a pasou jejich stáda.
Obytné domy mají obdélníkový či kruhový půdorys, dřevěnou konstrukci a slaměné doškové střechy. Součástí vesnice je vždy ohrada pro dobytek, případně sýpky a vyvýšené kurníky pro drůbež. Vesnice jsou víceméně podobné osadám sousedních kmenů.
Společnost a rodina
Společnost Hakaona je postavená na bilaterálním příbuzenství. Každý člověk náleží ke dvěma klanům — po otci a matce. Synové zůstávají v otcově vesnici, zatímco dcery po svatbě přecházejí do klanu manžela. Dědictví se však neřídí otcovskou linií. Majetek (zejména dobytek) se dědí po strýci z matčiny strany. Klany vede nejstarší muž. V kultuře je běžná polygamie, muži mívají obvykle dvě manželky, výjimečně i více.
Sňatky jsou domlouvány brzy, často hned po začátku puberty. Dívky si partnery nevybírají samy, ale volba záleží na jejich otcích. Ke sňatkům dochází u dívek ve velice raném věku, nezřídka kolem 10 let. Otcové obou stran se několikrát sejdou a domlouvají podmínky sňatku. Platí se počtem krav, koz a dalších darů. U chlapců se provádí obřízka jako iniciační rituál. Společensky je muž po svatbě považován za dospělého, žena až poté, co porodí dítě. Svatba je velkou událostí. Rodina ženicha pořádá slavnost, při které se obětuje býk. Někdy i více, záleží na bohatství.
Součástí dospívání jsou přechodové rituály. Jedním z nich je vyrážení dvou spodních zubů kamenem. Toto se děje v době, kdy dítěti čerstvě narostou druhé zuby. V tu dobu nemají dlouhé kořeny a dají se snáze vyrazit. I to je součástí dospívání.
Životní styl a obživa
Hakaona jsou především pastevci koz a dobytka, přičemž velikost stáda odráží společenský status. Vedle toho se věnují zemědělství, pěstují plodiny závislé na srážkách, zejména kukuřici a proso. Jejich hlavní potravou je kyselé mléko a kukuřičná kaše „oruhere ruomaere“, doplněné vejci, divokými bylinkami a medem. Maso jedí jen zřídka.
Tradiční lékařství hraje důležitou roli. Muži jsou uznávanými léčiteli a ženy vynikají v řemeslech. Ženy vyrábějí náramky a kotníkové ozdoby z kravských rohů nebo plastových trubek, často s geometrickými nebo zvířecími motivy. Dále tvoří tradiční panenky ze dřeva, vlasů a přírodních materiálů. Muži mají na starosti obranu vesnice a pastvu dobytka.
Estetika a účesy
Jedním z nejvýraznějších prvků kultury Hakaona je zdobení těla. Ženy si potírají pokožku směsí „otjize“, což je kombinace popela, másla a okru. Směs jim dodává charakteristický tmavě měděný odstín pokožky a chrání je před sluncem. Tradiční sukně z kozí kůže postupně nahrazují dovezenými látkami, ale nosítka pro děti ze zdobené hovězí kůže se používají dodnes.
Účesy žen „kandambo“ jsou vytvářeny ze směsi kravského trusu, másla a aromatických bylin. Po vytvrdnutí přidávají zdobné prvky jako korálky a mušle kaori. Tvorba účesu je časové náročná a po třech měsících se musí dílo obnovit. Dospívající dívky nosí copánky z vlastních i sourozeneckých vlasů. V současnosti je často doplňují syntetickými vlákny z obchodů. Malé dívky mívají dva copy na čele, chlapci jeden vzadu. Děti kolem nás mají spíše jednotný styl. Vdané ženy nosí čelenku „kapapo“, vyráběnou z kůže, korálků, plechu a odpadních materiálů (např. víčka od sardinek).
Kultura Hakaona je stále živá a plná rituálů, zpěvu a tance. Při slavnostech se tančí tanec "mucuwana", který zahrnuje zpěv a rytmické tleskání. Ženy při těchto událostech nosí korzety z korálků, barevné účesy a železné kříže na zádech. Tančí po vzoru svých předků. Ti vyvolení se zvláštními schopnostmi s nimi dokážou komunikovat. Vše ovládá nejvyšší bůh Mukuru.
